Soudě podle filmů a zejména komedií jsou   Skandinávci samostatným živočišným druhem. Tam,   kde ostatní chodí útlocitně po špičkách, oni   nemilosrdně servou chlácholivou oponu a do   problému jdou natvrdo. Ani v případě tohoto filmu   ale výsledkem není samoúčelná kontroverze ale   zážitek stejnou měrou očistný i zábavný. Přes   všechnu krutou upřímnost ale není pohled   Bårda Breiena na postižené nijak   urážlivý, naopak si myslím, že jde o hlubokou a   citlivou sondu do jejich duše právě proto, že se   autor zřekl falešné ohleduplnosti. Mizérie hrdinů   je tak totální, že i humor musí být vyvedený v   těch nejčernějších barvách a aspoň na mě funguje   dokonale. Jako plus vnímám i částečné opuštění   typické severské syrovosti filmařských prostředků.   Vliv hnutí Dogma 95 byl samozřejmě blahodárný, ale   už i z něj se stalo tak trochu klišé. Tady jemná   stylizace vůbec nepřekáží vyhrocenosti tématu.   Skvělý film, který mě pohltil, rozesmál i dojal.   Komplexní zážitek.

Téměř neuviřitelně propojený humor s   "tabu" tématem handicapovaných. Skvěle   natočené a propracované tak, že divák neví jestli   se usmát, či uronit slzu. U nemála situací se   svírá hrdlo při pomyšlení, že i toto je vlastně   realita. Skvěle propracovaný snímek, který však   naprosto stačí vidět jednou. Trošku nevěrohodné mi   přišlo propojení téměř životních zlomů a krajních   situací do jednoho večera a přitom o chvíli   později jak kdyby byli zůčastnění imunní vůči   čemukoli.

Kde jinde mohlo vzniknout něco takhle tak moc   pesimistickýho než ve Skandinávii? I když   pesimistickýho…To by to nesmělo být skrznaskrz   prošpikované černočerným humorem, který se na   diváka valí ze všech stran. Geirrovi skončil život   poté, co před dvěma lety skončil na vozíku,   nesnáší všechno a všechny a jeho zoufalá manželka   mu přitáhne do domu partičku pozitivně myslících   kriplů. Co má chudák dělat? Ano, přivést je zpět   do skutečnosti…Jo, kdyby tu chyběl ten humor, tak   u toho snad bulim, ale takhle to nejde brát tak   úplně vážně, i když…jednotlivý charaktery působí   velmi uvěřitelně a jsou na ploše sotva 75 minut   rozpracovány až nečekaně do hloubky, přitom to ale   nepůsobí jako psychologická studie, přestože i tak   by se to dalo brát. Aneb co se stane, když lidi   čerstvě „vyléčené“ ze závislosti na alkoholu   zavřete na pár hodin do jedné místnosti s   alkoholikem. Myslím, že to dopadne úplně stejně:-)   Přesto je to smutný film a dobře dává nahlédnout   do života ochrnutých. A vlastně i na tu druhou   stranu – na rodinu, takto ochrnutých, která je   handicapována vlastně taky. I když osoba jménem   Gard byl už opravdu silně narušený jedinec. Smutné   je, že to tak v reálu chodí (a doufám, že se nikdy   neocitnu v jeho situaci, bojím se, že bych to taky   nezvládl). Tahle věc je navíc natočená vskutku   neuvěřitelným způsobem – skoro brečim nad výlevem   chudáka Marty a režisér se jen o několik málo   okamžiků vytasí se scénou, u které už mi slzy   téměř tečou. Jenže smíchy… Zkrátka tohle je   neuvěřitelným způsobem skloubená černá komedie s   psychologickým dramatem a funguje úžasně. Ale   věřím, že to nemusí být snímek pro   všechny…Zajímalo by mě, kolik z nás v Geirrově   situaci by se chovalo jinak? On je zkrátka tak   trochu negativní. V jeho situaci, kdo se tomu může   divit…Že by ostatní ochrnutí lidé? Pouze pár   minut… Určitě si to někdy zopáknu – „nepouštěj sem   ty kriply…“, ruská ruleta, skok z okna, závěr   „tance“ Geirra s Tori, Gardovi kecy, pořadí „kdo   je na tom nejhůř“ (hlavně Asbjornovi reakce na to)   a určitě ještě další situace za to stojí…

Vubec jeden z nejlepsich filmu soucasne   kinematografie. Humor existuje i tam, kde by ho   clovek nehledal, a veci mohou byt uplne jinak nez   si namlouvame.

Docela depresivní film o handicapovaných   lidech,jejich životech a vlivu terapeutů,který   nemusí být vždy jen pozitivní.Na tento snímek se   nedívá zrovna lehce.Ukazuje nám totiž osudy   lidí,kteří nás předešli a ocitly se na druhé   straně mezi postiženými.Nikdo totiž nemá   jistotu,že se mu zítra nestane to samé a ocitne se   mezi nimi.

Kurz negativního myšlení je opravdu negativní film   :) Je plnej neokoukanejch herců a především   černýho humoru, kterej mě opravdu bavil. Myslim,   že je vážně zajímavý nahlídnout do života tělesně   postižených a do jejich problémů. Film ukazuje i   "druhou stranu" - pocity těch, který s   postiženýma žijou. Opravdu zajímavej a originální   film, kterej stojí za to zkouknout.

Je to misty hodne vtipne, misty hodne smutne. Libi   se mi drsny pohled nejen na lidi s postizenim,   ktery z nich dela lidi uplne obycejne. A   samozrejme i nekompromisni odsouzeni manipulatoru   z rad psychoterapeutu a psychologu.

Téma z kterého si režisér dělá legraci je poměrně   neobvyklé a neokoukané stejně jako velice dobré   herecké obsazení ale u filmu jsem se dost nudil a   i přes svou krátkou stopáž mi přišel dost utahaný.

Postižení lidé bývají obdařeni specifickým druhem   příkrosti vůči svému okolí a zároveň tvrdostí k   sobě samým. Nejen v tomhle ohledu je originální   snímek velice realistický a mohl by určitým   způsobem fungovat jako návod k pochopení jejich   pohledu na svět lidem, kteří řeší daleko   banálnější problémy než jsou zdravotní handicapy.   Žádná z drobných zápletek zde není zbytečná a to,   že film diváka popadne a tluče jím o zeď od   začátku do konce rozhodně není samoúčelné ...

tenhle film na mě hrozně zapůsobil...nejspíš to   bylo tím, že na takovou tvorbu tady není nikdo   zvyklej...prostě tu bylo najednou něco   jinýho...žádná klišé americká tvorba...a to se to   málem ani nepromítalo, protože nás v kině bylo   málo...děkuju za těch dalších pět lidí, který   přišli:) ať si říká kdo chce, co chce...mně se to   líbilo a dost mi to hrálo na city:)