Vtipné je to jen trošku, zato většinou velice moc   trapné, otravné a zbytečně natahované. Snad se   jedná o společenskou a politickou kritiku či   satiru, nebo co :): Jenomže mne sociální a jiné   pseudoproblémy vůbec nezajímají. O čem film   vlastně je? Synáček z bohaté rodiny militantních   magorů jezdí na mopedu a dělá sociálního   pracovníka (no fuj!) a snaží se skupinku chlapíků   zapojit do výrobního procesu (blé!). Dělnická   pakáž, které jde jedině o to, kolik vydělají   peněz, jen aby uživili své blbé rodiny.   Nezaměstnaní kreténi, co chtějí práci … Trapná   rádoby komedie na témata, která jsou mi absolutně   cizí. Dost podobně blbý je také film Snít můžeme   vždycky (1991). Dvě hvězdičky dávám za těch   několik málo povedených okamžiků a také za konec …   doufám, že ta fabrika byla plná té dělnické lůzy.   Proletáři všech zemí, táhněte do pr.... .

Nevím, jestli kdy u nás dávali, pro mě novinka,   taktéž v dabingu se ozvou hlasy současných herců -   Potměšil, Carda...Nečekala jsem žádnou extra třídu   typu Roztržitý, ale pokud se nějakému filmu s   Pierrem podobá, tak Hračce Francise Vebera.   Tragikomický pohled na pracující dělnickou třídu v   kontrastu s přiblížením rodiny zazobaného majitele   továrny na zbraně, kde pracují. Pierre (syn onoho   majitele) je ale jiný, nevozí se luxusními   bouráky, nesnáší návštěvy generála, biskupa a   užvaněných rozmazlených paniček "Jak ta mě   sere..." :)), naopak jezdí zásadně na kole,   pomáhá nezaměstnaným emigrantům a je zamilovaný do   zdravotní sestřičky (že bude leckomu povědomá není   náhoda, tělocvikářka z Hořčice mi stoupá do nosu   byla celkem zapamatovatelná role). Námětu se nedá   nic vytknout, ve scenáři je pár Richardovských   skečů, jenže celkově vypadá poměrně natahovaně,   jako kdyby nebyly nápady a musel se ještě o pár   řádků násilně prodloužit:( Výsledek tedy průměr,   místa se najdou skvělá, ale i nudná. Hudby se   bohužel neujal Cosma, nicméně ani tak není   ústřední melodie žádná tragédie :-)