Nejsou to ani tři týdny, kdy jsem viděl kinoverzi,   takže si jí myslím stále dost dobře vybavím. Chápu   že nám Helgeland chtěl dopřát tu svojí originální   verzi. A ano – nemá se rozhodně za co stydět, na   druhý straně – až na absenci Krise Kristoffersona,   jiných posledních asi 30 minut a nevypointování   scény z úvodu s bezdomovcem, jsem si mnoha rozdílů   nevšiml. Takže platí vlastně to samé jako pro   originál – drsná, nápaditá kriminálka s dobrou   ústřední postavou, několika vnikajícími situacemi   a pár skvělými hláškami. Podle mnoha názorů jsou   obě verze vlastně jinými filmy. Já osobně to tak   nevidím – obě jsou skvělé, ale laděním i   atmosférou mi přišly takřka totožné. A ten rating   nechápu – tahle verze mi nepřijde o nic drsnější,   než její předchůdce. Teda záběr na Lynninu ruku   není nic příjemného, ale zase tady chybí   Kristoffersonovi drsné metody, takže se to nějak   vyrovnává.Každopádně jsem rád za obě existující   verze, u obou jsem se bavil opravdu výborně. Jen   jsem litoval že nejsou alespoň o půl hodiny delší.   Těch devadesát minut s filmem takový kvality je   zoufale málo:-)

Super, konec byl určitě lepší, nechápu ten rating,   o tolik drsnější to tedy nebylo, možná sprostější,   trochu temnější, ale tvrdší? Určitě ne. Bůhví jak   by to vypadalo kdyby nejdřív vyšla Helgelandova   verze a potom až verze Johna Myhreho, nepočítám   tedy s tím podělaným americkým ratingem, třeba by   z toho byli stejně všichni udělaný. Jinak mi to   nepřišlo o tolik jiný jo bez modrého filtru, bez   Krise Kristoffersona a jinej konec, tedy konec   určitě lepší, ale co sem četl recenze, že můžeme   lépe poznat charaktery postav hmm, zřejmě nějakej   silnej empatik. 9 jenom za konec, bez konce furt   jenom normální odplata s něčím málo jinak!!!

Jiný přístup, jiný film. Je mi jasné, proč si   Helgeland léta tvrdohlavě prosazoval svoji verzi,   i když ta původní došla tak dobrých ohlasů. Jeho   vize Porterovy cesty se nese v podstatně temnějším   duchu (i když tu nejsou „tři malá prasátka“).   Zmizel modrý filtr, zmizely voiceovery, zmizel   Kris Kristofferson a posledních třicet minut (pro   verzi z 99tého byla po odvolání Helgelanda   přetočena téměř polovina filmu). Zatímco sestřih z   99tého tíhne zvoleným stylem spíše k tarantinovkám   a ritchiovkám, Director's Cut je čistá noir   záležitost, která mi svým finále připomněla   excelentní přestřelky z Neúplatných. Vzniká tak   unikátní situace, kdy máme dva filmy na jedno   téma, s jedním základem a mnoha stejnými scénami a   přesto jsou oba filmy ve výsledku naprosto   rozdílné, co se fílingu týče a oba jsou naprosto   vynikající… něco podobného ve filmové historii   nepamatuju.