Je až s podivem...
...jak při listování hodnoceními a komentáři   druhých uživatelů nám vytane na mysli filmové   dílo, které jsme viděli a vzápětí na něj   zapomněli. Tím ale tentokrát nechci říct, že by to   dílko bylo tak špatné, jen prostě není tak známé a   tak nás jakoby míjí. Jsem ráda, že jsem narazila   na Rozdvojenou duši. Tento film běžel snad v   loňském roce v televizi v dopoledních hodinách.   Neviděla jsem začátek a navíc jsem se do něj   zaposlouchala jen jako do zvukové kulisy. Nakonec   jsem se zaujetím vydržela až do konce. Chci jen   zdůraznit, že jsem neviděla úvodní titulky, tudíž   jsem v tu danou chvíli vůbec netušila, že jde o   Hitchcockův film! Poznala jsem mladou Ingrid   Bergman a byla překvapena psychologickým vývojem   příběhu, na svoji dobu více než   "moderním". O to více mne pak šokovalo,   že jde o dílo tvůrce pozdějších Ptáků a Psycha,   což jsou filmy, které mi až tak k srdci   nepřirostly. Psychologično Rozdvojené duše, ono   napětí vyvěrající z jednání postav, mi přijde   daleko více sugestivnější nežli nálety ptactva. O   to víc mne mrzí, že jsem na film pak pozapomněla a   to dokonce i v anketě o nejlepší film A.   Hitchcocka. Tak dodatečně uděluji alespoň čestný   hlas a zasloužených 8 bodů:-)))

Vynikající obsazení a dobrý příběh. Jen trošku   možná přehnali to - viděli se a hned se zamilovali   a tak :D ale jinak se na tento filmek opravdu dá   dívat...už kvůli hlavních rolí :)

Tohle Hitchcockovo dílo mne nijak zvlášť   nenadchlo. S radostí jsem se na něj podíval,   protože obdivuji staré filmy. Jde však o   psychologicky laděný příběh s občasnými napínavými   scénami. I když. Dnes nás už tolik nenapnou.

Trošku zvláštní Hitchcock, žádní ptáci ani Normani   Batesové. I když - hlavní postavou je schizofrenní   doktor, který je přesvědčen o tom, že zabil svého   kolegu lékaře. Psychoanalytička v podání I.   Bergman se do něj zamiluje a pokouší se ho   vyléčit. Policie ale také nelení, takže doktor   musí zmizet..
Hitchcock nezapře svůj cit pro   dramatickou atmosféru, přestože film jako celek je   spíše komorní. Trošku mi vadil přílišný důraz na   popis psychoanalytických metod, někdy zbytečně   rozmělňující děj. Ale bez toho by byl film asi   podstatně kratší. Jo, a kulisy ve snových   představách jsou dílem samotného   "šílence" Salvadora Dalího.