Boccaccio 70. A proč 70? Protože škodolibí italští   producenti filmu předpovídali, že jej přísná   italská cenzura povolí k promítání až v roce 197O.   Nejznámější je Viscontiho epizoda, v níže se tehdy   velice populární Romy Schneiderová jako   frustrovaná hraběnka vrhne na prostituci a jejím   prvním zákazníkem je její nevěrný manžel. Mně   osobně se více zamlouvá víherce loterie Šíša,   který se těší na svou cenu, noc se Sophií Loren.

Fascinují mě italské filmy 60. let, jako např.   Boccaccio '70. Všechny jsou oslavou velkého   vypravěčství a suverénní filmařiny bez   samoúčelných filmových triků. Jsou vrcholně   umělecké a přitom velmi zábavné a znalé života, o   kterém vyprávějí. Srovnám-li soudobou českou   filmovou tvorbu s těmito díly (jsem si vědom své   krutosti), nezbývá než si povzdechnout, proč je   dnes všechno tak křečovité a často postrádající   základní řemeslné dovednosti.

Zpátky k filmu.   Skládá se ze čtyř povídek (v USA se prý uváděly z   časových důvodů jen tři - bez první povídky) čtyř   režisérů: Maria Monicelliho, Federica Felliniho,   Luchina Viscontiho a Vittoria de   Sicy.

Nejzábavnější se mi zdála poslední   povídka se Sophií Loren v hlavní roli. Ta hraje   holku od střelnice, která si po nocích přivydělává   jako společnice vesnických tatíků vyhraná v   pochybné loterii. Loren je opravdu kouzelná a mít   tu možnost, koupím si los také.

Povídka   Pokušení doktora Antonioniho je rovněž zábavná a   navíc vysoce kousavá do strážců mravopočestnosti,   tak jak to umí a v dalších filmech ukazuje   Federico Fellini. Anita Ekberg narostlá do obřích   rozměrů je neskutečný nápad a to, co provádí na   billboardu, je jedna z nejlegračnějších věcí,   které jsem kdy ve filmech viděl. Své ručičky bych   také velmi rád dal tam, kam doktor   Antonioni.

Povídka Práce s nevšedně krásnou   Romy Schneider je v podstatě komorním dramatem se   dvěma herci odehrávajícím se mezi čtyřmi stěnami,   ale natočeným s takovou nenápadnou suverenitou, že   se tají dech při oscilacích nálady hlavní hrdinky   mezi smíchem a pláčem, odhodláním a neschopností,   láskou a odporem.

První povídka v pořadí   vypráví o mladém páru, který se musí vzít tajně,   aby hlavní hrdinka nepřišla o práci. Líčí se v ní   nesnáze, s jakými se mladý pár musí potýkat na   začátku svého manželství, a které ústí do   absurního situace, kdy sice oba bydlí spolu, ale   on je noční hlídač, ona pracuje přes den a jediná   chvilka, kdy se vidí je pět minut ráno. Povídka je   příjemně civilní, ale svým koncem trochu   bezvýchodná.

Na závěr ještě malou poznámku. V   jedné věci mají italští filmaři velkou výhodu -   příznačnou gestikulaci Italů. Určitě je divácky   velmi atraktivní sledovat herce neustále v pohybu   a s výraznými gesty a mimikou. Přesto by to k   dobrému filmu nestačilo. Boccaccio '70 nabízí   daleko víc, a tím je zábavný a zároveň moudrý   pohled na život.