Tak Sydney Pollack se nám pustil do romantickýho   filmu…Je pravda, že to tedy nemá žádný tuctový   průběh a nápad vypadá na papíře docela dobře.   Navíc, když jednu z hlavních rolí dostal velkej Al   Pacino, jenže…Nedokážu si sice představit, kdyby   tahle věc plynula rychlejším tempem, ale…Tohle je   až moc utahaný a vlastně se tam za celé dvě hodiny   nestane nic, co by mě donutilo si tenhle zážitek   zopakovat. Ono to asi není nějak špatné, ale   rozvláčný způsob vypravování a celkem   předvídatelný „děj“ by možná fungoval tak 80   minut, rozhodně ne 120. Čekal jsem spíše dosti   ukecanou věc, místo toho jsem vyslechl průměrný   počet dialogů, většinou ničím nezajímavých a   docela dost často se tu nemluví vůbec (jak dlouho   jsem se jenom načekal , než Pacino řekne alespoň   jednu rozvitou větu!:-). Někdy to pomáhá   atmosféře, což ale není tento případ, měl jsem   chvílemi spíše co dělat, abych nevytuhnul. Celkové   skóre největší měrou vylepšuje Marthe Keller, ta   nejen že je velmi krásná, ale hlavně svými věčnými   otázkami a životním optimismem přeci jenom trochu   prosvětluje šeď neobyčejně nudné Pacinovi postavy.   Konec je odhadnutelný už po přečtení krátkého   obsahu filmu a Deerfieldův podivný přerod mi též   nepřišel dvakrát přesvědčivý…Docela zklamání.