Nevím zda jsem viděl tu verzi 175min.Film je i v   kratší verzi.Nicméně obsahově jde o   smutné,věrohodné dílo,ze kterého se chce   zvracet!Nečekejte bitevní scény a drahé triky o   tom film není,přesto krásný film o hrozných   věcech,,,

"Válečníci"
Tento snímek by měl vidět každý. Je to ještě   realističtější než film Guerreros který také   pojednává o Jugoslávii.

Tak na to,ze to bylo natoceno jenom pro TV,tak   jsem byl velice mile prekvapen.
Film nam dobre   ukazuje,co se tenkrat v Bosne delo.Byl to docela   hnus a chudaci vojaci s tim vlastne poradne   nemohli nic delat,to by nasr.lo kazdeho.
Taky je   tu k videni jejich navrat domu a do reality.Kazdy   z nich to prozival jinak,ale vcelku to nesli   vsichni spatne.Hodne spatne.

Dost se mi libil   Ioan Gruffudd.

Po všech těch obrovských hodnoceních se mi konečně   povedlo tento film sehnat a musím uznat, že to byl   jeden z nejzajímavějších válečných filmů co jsem   viděl. Rozhodně to není nějaká řežba ve stylu   Černého jestřába. Svým způsobem tu není jediná   větší bitevní scéna. Film je totiž více o lidech a   o tom jak na ně válka působí. Film působí díky   povedené ruční kameře velice autenticky a   dopomahají tomu i velice dobří (i když většinou   spíše neznámí) herci. Ve filmu je plno působivých   scén, které mi nejednou připoměli Schindlerův   seznam. Avšak i když je film chvílemi opravdu   perfektní našel jsem v něm i dost hluchých míst,   (a to jsem viděl verzi zkrácenou o dobrých 50   minut) které mi výsledný dojem trochu kazili. Ale   i tak film rozhodně stojí za vidění díky dobrým   hercům a poměrně neokoukanému válečnému konfliktu.

Na podzim roku 1992 se britské oddíly zapojují do   mírové mise OSN v Bosně. Jejich úkolem je .... co   vlastně? Hlavně nezasahovat. „ Když se začne   střílet, musíme být neutrální. Nepomáháme při   etnických čistkách“. Takže jen dohlížejí, takové   jsou rozkazy, jenže na každém kroku se dostávají   do situací, kdy je jejich zásah nezbytný. Ale   rozkazy jsou rozkazy. Modré přilby tedy přihlíží   rabování, vypalování domů, vyhánění obyvatel,   střílení do civilistů. Nemají ani mandát k   převezení malých dětí do bezpečí „ Jak zní rozkaz?   Čekat až je zabijou? Tak nám pošlete pytle.“   Situace, kdy polovojenská banda se samopaly vyhání   dva bezmocné starce z jejich rozpadajícího se   domku a jen díky zásahu vojáka OSN nejsou   odvlečeni, pouze jim zastřelí psa, by se dala brát   jako ojedinělý úspěch. Kdyby ovšem druhý den   neležela stařenka vedle psa a muž nevisel umučený   na domě. Film ukazuje válku takovou jaká je, bez   zbytečného patosu, bez příkras. Po filmu „ Hotel   Rwanda“ jsem si myslela, že už se mnou nic   nedokáže tak otřást. Spletla jsem se „Warriours“   byl pro mě ještě hrůznější zážitek, možná i proto,   že místo, kde se vše odehrálo je i mnohem blíž.