Dar od Boha

Velice zajímavý film, který určitě   doporučuji. Nemám moc zkušenosti z filmy tohoto   typu, ale určitě se po zhlédnutí C.R.A.Z.Y.   ještě na nějaký takový podívám.

C.R.A.Z.Y.
Nemám slov. Viděl jsem to poprvé a už teď je   to jeden z nejzásadnějších filmů mýho   života. M.A.Grondin se mi líbil, nejen svým   hereckým výkonem..

Miluji rodinná dramata s početnou rodinou -   přísného otce, milující mamku, s láskou   nenáviděné sourozence a lidi, kteří o nich   umí natočit báječný film - o   všeobjímající lásce, kterou je dítě schopno   docenit až mnohem později ve svém životě.
Je   neskutečné, co Jean-Marc Vallée dokáže s   herci, kamerou a hudbou. Chtěla bych napsat o   tisíci pocitech z filmu, ve kterém je tisíc   zážitků, brání mně však nadbytek   nevstřebaných emocí a nedostatek slov i   prostoru, vše, čeho jsem schopna, je heslovitě   uvést několik blábolů, které se mně ještě   stále neuspořádaně motají v hlavě. Jako   první mě zaujal otec - vášnivě milující   život a svou rodinu i to, jak starostlivě   sleduje, aby vše bylo podle zaběhnutých   pravidel přírody -
krásné vidět obdiv v   očích jeho dětí a na oplátku jeho pýchu.   Matka miluje bezpodmínečně, velmi dojemné   scény s kočárkem a duchovní i tělesné   spojení matky se synem, nerespektující   vzdálenost. A Zac... od prvních minut   vyjímečný a citlivý, ještě netuší , jak   bolestivé je dospívání samo o sobě, ještě   neví, o kolik víc sebeovládání a slz ho bude   stát jeho "jinakost", nemá ani   ponětí, jak snadno lze přijít o víru - zatím   posílá otci do tváře kroužek dýmu, jako   poselství vzdoru a pomalého odpoutávání od   pevně stanovených hodnot. Do všeho až osudově   zasahuje hudba (bože, jen ta příhoda s   vinylem!), zpomalené záběry překypující   emocemi a vše vyjadřující výkony - ty   dětské nevyjímaje. Již po prvních deseti   minutách jsem čekala stoprocentní snímek a   jsem šťastná, že jsem se nemýlila.

Právě teď jsem dokoukal tento film. Je sice už   5 let starý, ale já jsem se k němu dostal až   nyní a lituji toho, že jsem ho viděl tak   pozdě...
Blahopřeji režiséru, že se mu   povedlo vytvořit takový snímek, jaký už jsem   dlouho neviděl. Jsem již téměř půl století   stár, ale na konci, kdy otec znovu přijme svého   syna, jsem si opravdu poplakal. Ještě teď mi   tečou slzy.
Tomuto filmu dávám 10/10.

Ze začátku vcelku zajímavá ale ve výsledku   velice zdlouhavá podívaná, která vypráví   příběh sedmičlenné rodiny, kde je jediným   zástupce ženského pohlaví matka. Příběh se   zaměřuje hlavně na předposledního syna a jeho   dospívání a zmatení v sexuální orientaci.   Nějakých vtipnějších scén je ve filmu velice   málo a celý snímek se nese spíše v   dramatickém duchu. Atmosféru režisér vystihuje   převážně v hudebním doprovodu, kde mu   vypomáhají David Bowie a Pink Floyd. Jsou zde   zajímavé momenty a dobří herci ale jako celek   to moc nezafungovalo.

Generační snímek kanadské produkce, který   zachycuje dospívání Zacharyho,   výrůstajícího mezi svými pěti bratry. To   samo o sobě je již dost těžké, navíc otec   plný předsudků a matka, věřící v Zacharyho   nadpřirozené schopnosti jen proto, že se   narodil na Vánoce. Zach takové schopnosti nemá,   ale přesto cítí, že je jiný než jeho   bratři... Výborný film, který posbíral řadu   kanadských i mezinárodních cen.