Možná, že nejde o docela obyčejný příběh, protkaný   objevy jež vycházejí najevo při pohřbu a také   trapasy pozůstalých, kterým nebožtík čas od času   komplikoval za svého žití jejich život. Objevy   nejméně v té úrovni, že si zesnulý vytvořil a   uchoval celoživotní tajemství. V podstatě je   jedno, že to byla jiná žena nebo rodina. Na světlo   tak vycházejí dobré i špatné vlastnosti   příbuzenstva a otvírají se mnohé pandořiny   skříňky. Skoro se dá pomyslet až se závistí,   jakýže to měl nebožtík mnohobarevný život.

Pohřeb na kterém se sejde celá početná rodina.   Takže můžou vypuknout sváry, hádky, konflikty ....   jako za mlada. Co na tom, že každý má už svůj   samostatný život se svojí rodinou. Atmosféra   původního domova dokáže i dlouho dospělé vrátit   znovu do dětství se všemi jeho nezapomenutelnými   křivdami.... „Nemohli bychom se následující dva   dny chovat normálně? - Týká se to i tebe nebo nám   prostě říkáš, co máme dělat?“ A mít znovu možnost   servat se s vlastní sestrou jako kdysi. Nádhera.   ...„Je to snad příliš? Chtít pochovat dědečka s   trochou důstojnosti? - Myslím, že je.“ Žánr? Snad   satirická tragikomedie.