Vzpoura (1967)

toshiro mifune je vynikající v   roli isabury,film je celý   pojatý spíše jako podání   obrazu tehdejšího řádu,tradic   a poslušnosti,sobeckosti   vrchnosti a oddanosti a slepé   poslušnosti tehdejších   podaných,isaburo je nešťastný   v manželství,a když objeví   sílu lásky svého syna,a zprvu   nechtěně přijímané   ženy,milenky kterou vládce   odvrhl,rozhodne se vzepřít   sobeckosti moci a raději   čestně zemřít v boji než se   nechat vláčet bahnem tehdejší   doby,tehdejší poslušnost   vycházela z oddanosti k   rodině,a pokud někdo měl pocit   křivdy, vrchnost vždy působila   na rodinu a zpracovávala   vzbouřence přes případné   nepříjemnosti způsobené   blízkým,závěrečné bojové scény   jsou třešínkou na dortu   filmu,který popisuje obraz   tehdejší   doby,nespravedlnost,sobectví   kterého se dostávalo poslušným   z hůry,japonsko 18 století   byla doba kdy za čest a   vzpouru se platilo životem

Nejedná se klasický samurajský   film, v němž jsou hlavním   motivem souboje, i těch si v   tomto filmu užijete, ale spíše   o kritiku sociálního zřízení a   zneužívání moci. Do protikladu   je zde postavena vlastní čest   a lidská důstojnost proti   nesmyslnému dodržování   samurajského kodexu cti. Tento   rozpor vyvrcholí závěrečným   soubojem samuraje Isabury   Sasahary proti svému   nejlepšímu příteli. Pro   morální a etický odkaz tohoto   díla, jej považuji za lepší   než samurajské filmy od   A.Kurosawy. A, když nic   jiného, tak scéna kdy přijdou   vojáci za Isaburou s příkazem   ke spáchání rituální   sebevraždy, tak Isubarovo   zvolání (v podání T.Mifuneho):   „seppuku ? ho, ho“, musíte   vidět (slyšet).