toshiro mifune je vynikající v roli isabury,film   je celý pojatý spíše jako podání obrazu tehdejšího   řádu,tradic a poslušnosti,sobeckosti vrchnosti a   oddanosti a slepé poslušnosti tehdejších   podaných,isaburo je nešťastný v manželství,a když   objeví sílu lásky svého syna,a zprvu nechtěně   přijímané ženy,milenky kterou vládce   odvrhl,rozhodne se vzepřít sobeckosti moci a   raději čestně zemřít v boji než se nechat vláčet   bahnem tehdejší doby,tehdejší poslušnost vycházela   z oddanosti k rodině,a pokud někdo měl pocit   křivdy, vrchnost vždy působila na rodinu a   zpracovávala vzbouřence přes případné   nepříjemnosti způsobené blízkým,závěrečné bojové   scény jsou třešínkou na dortu filmu,který popisuje   obraz tehdejší doby,nespravedlnost,sobectví   kterého se dostávalo poslušným z hůry,japonsko 18   století byla doba kdy za čest a vzpouru se platilo   životem

Nejedná se klasický samurajský film, v němž jsou   hlavním motivem souboje, i těch si v tomto filmu   užijete, ale spíše o kritiku sociálního zřízení a   zneužívání moci. Do protikladu je zde postavena   vlastní čest a lidská důstojnost proti nesmyslnému   dodržování samurajského kodexu cti. Tento rozpor   vyvrcholí závěrečným soubojem samuraje Isabury   Sasahary proti svému nejlepšímu příteli. Pro   morální a etický odkaz tohoto díla, jej považuji   za lepší než samurajské filmy od A.Kurosawy. A,   když nic jiného, tak scéna kdy přijdou vojáci za   Isaburou s příkazem ke spáchání rituální   sebevraždy, tak Isubarovo zvolání (v podání   T.Mifuneho): „seppuku ? ho, ho“, musíte vidět   (slyšet).