Pravidla lži

Kdyby to mělo alespoň normální délku, ale   toto, to se fakt nedalo. No, ale musel jsem, a tak   jsem se u toho trápil až do konce. Dialogy v   komunitě byla tak na spaní, nebo přes hubu, a   to je vlastně celý film. I když se tam autoři   snažili vpašovat jakýs takýs děj se střelbou   na Romana, bylo toho uboze málo. Co dál napsat k   filmu, který mne vůbec neoslovil? Nic. A také   tak hodnotím. Nic.

Divný pocit zůstává a já nevím, jestli ho   připsat nevěrohodnosti Mr. Švehlíka ve   srovnání s věrohodností terapeutů, divnému   závěru nezávěru nebo něčemu jinému. Škoda,   protože potenciál téma nabízel více než   solidní a našlápnuto k jeho naplnění také   bylo.

film o byvalych fetakoch a inych stratenych   existenciach, snazia sa dostat zo zavislosti a k   tomu este riesia rozne konflikty medzi sebou typu   spat spolu ci nespat atp. :)

/7.6.12/

Robert Sedláček si myslím točí trochu pro   sebe a snaží se netočit jen podbízivá a   stále podobná témata.Pravidla mě chytla víc   aš na podruhé a musím říct,že je to   zajímavý a dobře zahraný film.

chvilkami šel děj mimo mě
Přiznám se, že ke shlédnutí tohoto snímku   mě asi největší měrou přitáhly jména   představitelů hlavních postav. Většina z nich   patří jednoznačně k mým oblíbeným hercům,   proto obsazení hodnotím jako skvělé. Přiznat   musím i to, že mě nikdo z nich svými   hereckými výkony nezklamal – spíš naopak.   Jak jsem napsal v titulku, kolem mě šel děj a   podstata filmu. Když se s podobnými lidmi   setkáme v reálném životě ve svém okolí,   málokdy k nim cítíme lítost. Asi by to tak   být nemělo, ale je to prostě fakt. U většiny   lidí převažují spíš negativní reakce. Když   totiž kdokoliv spáchá drobný přestupek a   mnohdy i neúmyslný, je za něj potrestán a je   mu zdůrazněno, že si za to může sám. A tady   jsem cítil, že mě režisér Sedláček jakoby   tlačí do pózy, kdy mi mají být jednotlivé   postavy sympatické. Potlačuje skutečnost, že   se jedná o lidi, kteří způsobovali jiným jen   trápení, bolest a smutek, a to v tom lepším   případě. Jsou to vlastně egoisté, kteří pro   zajištění svých blažených pocitů   nerespektují a boří jakékoliv meze   „normální“ lidské společnosti. To je tedy   důvod, proč jsem se s filmem, který byl jinak   solidně natočený a skvěle zahraný,   neztotožnil. Cítil jsem se v té společnosti   nesvůj, přestože mě od ní dělila televizní   obrazovka. Nejsem proto ani schopen film   doporučit, nebo ne. Jedná se ještě pořád o   částečně tabuizované téma a každý si musí   sám vybrat, zda se jím chce zabývat, nebo je   pro něj „nestravitelné“. Proto je i mé   hodnocení přesně na polovině možnosti – za   technickou a hereckou stránku skoro naplno, za   stránku obsahovou minimum.

Pravidla lži
Zajímavý snímek, ale podle mého nedotažený   do konce. Filmaři se snaží vybudovat atmosféru   (což se jim povedlo na jedničku), vcítit   diváky do pocitů pacientů (opět na výbornou)   aby z toho nakonec nic nebylo. Celou dobu jsem   čekal, kdy se začne něco dít a nějak se nám   vše začne rozuzlovat, což se bohužel nestalo a   celá ta práce s vžíváním byla tedy k   ničemu...

Miluju filmy o feťácích, alkoholicích apod.   Tenhle film se vlastně celej odehrává v   odvykací komunitě, takže atmosféra je taková   depresivní a zvláštní - to mám ráda :) Jinak   bych k tomu řekla, že film je podivnej, ale   zajímavej :D

Psychologická sonda do světa feťáků a jejich   života v odvykací komunitě.Je jistě   příjemné vidět zase jednou film,který se   nesnaží nás otrávit rádoby vtipnými scénami   nebo hektolitry krve ale nutí nás k   přemýšlení.Jen škoda,že snímek přibližně   v polovině jakoby ztrácí na razanci a   napínavosti,nehledě na trochu zvláštní   konec.I přesto se však tvůrcům podařilo   natočit zajímavý,neúčelový snímek.

Nemám rád filmy o feťácích, alkoholicích a   kriminálnících, protože se obvykle nemohu   ztotožnit se žádnou z postav (oni by řekli,   že se to může stát každému, ale věřte, že   nemůže); přínosem pro tento film však byli   psychologové, k nimž má běžný člověk   opravdu blíže.
Celý příběh je napínavý a   zajímavý, velmi mě však zklamal závěr, kdy   se z (literárně vzato) silně subjektivní er   formy přenášíme do absolutní objektivity a   všechny postavy se zmiňují jako zcela   rovnoprávné. Toje ale v rozporu s předchozím   příběhem! Celou dobu je nejvyšší hlavní   postavou na začátku nově přicházející   Roman, s nímž celou komunitu poznáváme; spolu   s ním se dostáváme i do hlavního příběhu,   ve kterém je také hlavní postavou - to, co ví   se dovídáme skoro okamžitě a o ostatních   nevíme nic víc než on, jediná další centrace   je na již zmíněné psychology a to ještě s   minimálním vztahem k ústřednímu příběhu -   zkrátka přísná subjektivita. Přesto vše se   na konci konstatuje, že Roman zmizel a nic se o   něm neví, čímž jeho příběh zůstal   otevřený; uzavřeli jsme tedy subpříběh, ale   hlavní dějová linie zůstala naprosto   otevřena. Jako by autoři chystali velmi rychle   pokračování - my však víme, že se jednalo o   pokus o jakousi ,,uměleckost".
Natočený   je film určitě skvěle, opět ukazuje Jiřího   Langmajera, který je nesporně jedním z   nejlepších českých herců současnosti...

Tak si říkám, že když už tvůrce   „odstartoval“ tu kriminální rovinu, mohl ji   alespoň udělat pořádně. Na druhou stranu   není tato rovina ve výsledku až tak důležitá   a svůj úkol vlastně splnila více než dobře:   jenom podtrhla fakt, že pravda a lež jsou   zatraceně relativní pojmy. Jako celek působí   Pravidla lži trošku roztříštěně, ale to je   z mé strany asi tak vše negativní. Velmi   oceňuji, že již samotné chování a   vystupování členů komunity nám mnoho napoví   a z jejich samotných životních zkušeností   nám postačují pouze útržky typu: „Dvakrát   skoro zemřel.“ Jasně, osvětlování   minulostí všech postav mohlo zabrat dobrou   hodinu, ale k čemu to? Všichni jsou stejně   zvědaví jenom na záhadného Langoše, a tomu je   naštěstí věnováno (zejména ke konci) dost   místa. Hutná atmosféra nepoleví ani na   okamžik, film přináší jednoznačnou   výpověď a jednotlivé střípky vyprávění   jsou ohromně působivé zejména díky výborné   hudbě, kameře a obecně velmi slušným   hereckým výkonům v čele s Langošem (nejvíc   mne dostalo loučení s členkou a téměř   všechny skupinové terapie, jejichž působivost   je ohromná, což jsem vskutku nečekal). Na   české filmové scéně velmi osvěžující   kousek.