Robert Sedláček si myslím točí trochu pro sebe a   snaží se netočit jen podbízivá a stále podobná   témata.Pravidla mě chytla víc aš na podruhé a   musím říct,že je to zajímavý a dobře zahraný film.

chvilkami šel děj mimo mě
Přiznám se, že ke shlédnutí tohoto snímku mě asi   největší měrou přitáhly jména představitelů   hlavních postav. Většina z nich patří jednoznačně   k mým oblíbeným hercům, proto obsazení hodnotím   jako skvělé. Přiznat musím i to, že mě nikdo z   nich svými hereckými výkony nezklamal – spíš   naopak. Jak jsem napsal v titulku, kolem mě šel   děj a podstata filmu. Když se s podobnými lidmi   setkáme v reálném životě ve svém okolí, málokdy k   nim cítíme lítost. Asi by to tak být nemělo, ale   je to prostě fakt. U většiny lidí převažují spíš   negativní reakce. Když totiž kdokoliv spáchá   drobný přestupek a mnohdy i neúmyslný, je za něj   potrestán a je mu zdůrazněno, že si za to může   sám. A tady jsem cítil, že mě režisér Sedláček   jakoby tlačí do pózy, kdy mi mají být jednotlivé   postavy sympatické. Potlačuje skutečnost, že se   jedná o lidi, kteří způsobovali jiným jen trápení,   bolest a smutek, a to v tom lepším případě. Jsou   to vlastně egoisté, kteří pro zajištění svých   blažených pocitů nerespektují a boří jakékoliv   meze „normální“ lidské společnosti. To je tedy   důvod, proč jsem se s filmem, který byl jinak   solidně natočený a skvěle zahraný, neztotožnil.   Cítil jsem se v té společnosti nesvůj, přestože mě   od ní dělila televizní obrazovka. Nejsem proto ani   schopen film doporučit, nebo ne. Jedná se ještě   pořád o částečně tabuizované téma a každý si musí   sám vybrat, zda se jím chce zabývat, nebo je pro   něj „nestravitelné“. Proto je i mé hodnocení   přesně na polovině možnosti – za technickou a   hereckou stránku skoro naplno, za stránku   obsahovou minimum.

Pravidla lži
Zajímavý snímek, ale podle mého nedotažený do   konce. Filmaři se snaží vybudovat atmosféru (což   se jim povedlo na jedničku), vcítit diváky do   pocitů pacientů (opět na výbornou) aby z toho   nakonec nic nebylo. Celou dobu jsem čekal, kdy se   začne něco dít a nějak se nám vše začne   rozuzlovat, což se bohužel nestalo a celá ta práce   s vžíváním byla tedy k ničemu...

Miluju filmy o feťácích, alkoholicích apod. Tenhle   film se vlastně celej odehrává v odvykací   komunitě, takže atmosféra je taková depresivní a   zvláštní - to mám ráda :) Jinak bych k tomu řekla,   že film je podivnej, ale zajímavej :D

Psychologická sonda do světa feťáků a jejich   života v odvykací komunitě.Je jistě příjemné vidět   zase jednou film,který se nesnaží nás otrávit   rádoby vtipnými scénami nebo hektolitry krve ale   nutí nás k přemýšlení.Jen škoda,že snímek   přibližně v polovině jakoby ztrácí na razanci a   napínavosti,nehledě na trochu zvláštní konec.I   přesto se však tvůrcům podařilo natočit   zajímavý,neúčelový snímek.

Nemám rád filmy o feťácích, alkoholicích a   kriminálnících, protože se obvykle nemohu   ztotožnit se žádnou z postav (oni by řekli, že se   to může stát každému, ale věřte, že nemůže);   přínosem pro tento film však byli psychologové, k   nimž má běžný člověk opravdu blíže.
Celý příběh   je napínavý a zajímavý, velmi mě však zklamal   závěr, kdy se z (literárně vzato) silně   subjektivní er formy přenášíme do absolutní   objektivity a všechny postavy se zmiňují jako   zcela rovnoprávné. Toje ale v rozporu s předchozím   příběhem! Celou dobu je nejvyšší hlavní postavou   na začátku nově přicházející Roman, s nímž celou   komunitu poznáváme; spolu s ním se dostáváme i do   hlavního příběhu, ve kterém je také hlavní   postavou - to, co ví se dovídáme skoro okamžitě a   o ostatních nevíme nic víc než on, jediná další   centrace je na již zmíněné psychology a to ještě s   minimálním vztahem k ústřednímu příběhu - zkrátka   přísná subjektivita. Přesto vše se na konci   konstatuje, že Roman zmizel a nic se o něm neví,   čímž jeho příběh zůstal otevřený; uzavřeli jsme   tedy subpříběh, ale hlavní dějová linie zůstala   naprosto otevřena. Jako by autoři chystali velmi   rychle pokračování - my však víme, že se jednalo o   pokus o jakousi ,,uměleckost".
Natočený je   film určitě skvěle, opět ukazuje Jiřího   Langmajera, který je nesporně jedním z nejlepších   českých herců současnosti...

Tak si říkám, že když už tvůrce „odstartoval“ tu   kriminální rovinu, mohl ji alespoň udělat pořádně.   Na druhou stranu není tato rovina ve výsledku až   tak důležitá a svůj úkol vlastně splnila více než   dobře: jenom podtrhla fakt, že pravda a lež jsou   zatraceně relativní pojmy. Jako celek působí   Pravidla lži trošku roztříštěně, ale to je z mé   strany asi tak vše negativní. Velmi oceňuji, že   již samotné chování a vystupování členů komunity   nám mnoho napoví a z jejich samotných životních   zkušeností nám postačují pouze útržky typu:   „Dvakrát skoro zemřel.“ Jasně, osvětlování   minulostí všech postav mohlo zabrat dobrou hodinu,   ale k čemu to? Všichni jsou stejně zvědaví jenom   na záhadného Langoše, a tomu je naštěstí věnováno   (zejména ke konci) dost místa. Hutná atmosféra   nepoleví ani na okamžik, film přináší jednoznačnou   výpověď a jednotlivé střípky vyprávění jsou   ohromně působivé zejména díky výborné hudbě,   kameře a obecně velmi slušným hereckým výkonům v   čele s Langošem (nejvíc mne dostalo loučení s   členkou a téměř všechny skupinové terapie, jejichž   působivost je ohromná, což jsem vskutku nečekal).   Na české filmové scéně velmi osvěžující kousek.

Pravda je to čemu věříš
Ano opravdu se nejedná o velkolepý počin o kterém   se popisují strany a je stále o čem psát, ale to v   tuto chvíli vůbec nevadí. Ten film mě prostě   dostal a v kině jsem seděl jako přibitý. Možná je   to tím, že tolik fandím českému filmu, možná je to   tou zvláštní atmosférou a hlavně odvážným tématem,   které se ne každému líbí a to je mi sympatické.   Tento film se vám nevnucuje, zkrátka se nabízí   takový jaký je a jestli ve vás něco nechá nebo se   prostě jenom "pobavíte" je čistě na vás.   Jak říká Mr. Langmajer ( a má pravdu ) - pravda je   to čemu věříš ... nečtěte recenzi a prostě si to   pusťtě doma až zhasnou a dívejte se na to v jednom   kuse tedy bez přerušení, potom když tak něco   napište.

Připojuji se k xCindy a taktéž smekám!
Milá xCindy, nemám ve zvyku se opičit po   komentářích druhých, ale Tvůj názor ze dne 2. 6.   2007 je tak dobře napsaný, že bych jen znovu   citovala ta samá slova, jimiž jsi podstatu filmu,   jeho hlavní hodnotu, herecké výkony i technické   zpracování vystihla. Výkony všech herců jsou   naprosto obdivuhodné a Jiří Langmajer nám neustále   dokazuje, že zahraje jakoukoliv roli - kladnou,   zápornou, bezstarostnou i psychologicky velmi   náročnou. Je jedním z našich nejlepších herců   současnosti a to je dobře. Z dalších rolí oceňui   zejména výkon Martina Trnavského v roli   "šéfa" protidrogové komunity Adama,   který zde dostal příležitost ukázat svůj velký   herecký talent.

Zajímavý snímek, který těží z nepříliš známého   prostředí terapeutické komunity pro drogově   závislé a především se zde objevují „neobehrané“   tváře, což je po řadě filmů, v nichž hrají pořád   ti samí, celkem úleva. Příběh, který se slibně   rozvíjí má bohužel docela nevýrazný a banální   konec. Možná jsem zmlsaná, ale čekala bych něco   překvapivého, co diváka probudí, ale nic takového   se nestane. I když tvůrci patrně spolupracovali   při přípravě natáčení s profesionály, kteří v   oblasti léčby závislostí pracují, moc se jim to   nepodařilo. Jedna z postav zaměňuje obecně   prospěšné a veřejně prospěšné práce (to vážně není   totéž) a zejména Issová v roli terapeutky působí   dost neprofesionálně.