sladkobolný, rozvezlý a vnitřně neuspořádaný se   zdá francouzský film odvaha milovat, který se   snaží být jakýmsi filmem o filmu či spíše filmem   mapujícím osudy konkrétních hvězd. Jenže právě   tato promíchanost žánrů je filmu odvaha milovat   spíše na škodu. Snímku chybí jasný rytmus, který   by mu pomáhal udávat tón a roztříštěnost dějových   os ústředních hrdinů problém s dynamičností jen   prohlubuje. odvaha milovat je tak filmem   neskutečně zdlouhavým, místy nudným a možná i   předvídatelným. jediné, co snímku odvaha milovat   pomohlo dostat se z šedi podprůměru alespoň do   zlatého středu světové kinematografie jsou písně,   kterými je snímek obohacen. melodie a pěvecké   výkony drží odvahu milovat nad vodou a po jeho   zhlédnutí většina diváků zjistí, že ony songy jsou   daleko silnější a nosnější než celý film. pokud   tedy film odvaha milovat někomu doporučit, pak   především všem milovníkům francouzských šansonů a   nevtíravých melodií.