Nuda v Ciudad de México. Jedno dlouhé nedělní   odpoledne, kdy konečně zůstanou Moko a Flama, dva   nerozluční kamarádi, sami doma. Jejich původní   přestava o smysluplně využitém čase (pití koly,   hraní videoher a pojídání pizzy) se bohužel   poněkud zvrtne. Začne to neodbytnou mladou   sousedkou, která chce mermomocí upéct v jejich   troubě koláč, pokračuje přes opakované výpadky   proudu a skončí nečekaně dlouhým pobytem rozvažeče   pizzy. A kluci se toho dne dozví vše podstatné o   životě – o přátelství, lásce, sexu, drogách,   osamělosti, snech a realitě. Příběh, který by se   mohl odehrát na kterémkoli z panelákových sídlišť   této planety a v tom je jeho kouzlo, chingada :-)

What a power failure reveals.
Before going to the film I had read quite a lot   about what it was going to be about. Trailer,   photos, reviews... So I had some expectations. The   film fulfilled them entirely.

First, I liked   that the gaudiness, present in quite a few   mainstream productions, is missing. Just a plain   story with plain events that sometimes reminded me   of my young years. - Like the mother telling the   boys to mind the gas oven. Or the notion of   spending the whole afternoon playing computer   games. Or, after all, the adolescent   friendship/love among good friends: being a macho   outwards and hide tender feelings and confusion   inside.

Normal events take on a more   metaphorical meanings - the true nature being   uncovered only in hints. Like in everyday   life.

I think the message of the piece could be   that one should stop pretending, killing the time   uselessly and start being authentic. But maybe I'm   just pathetic :)