Taková smyšlenost dle fantazií filmařů
Vážnou hudbu sice poslouchám, i tu Beethovenovu,   ale abych se přiznala, moc informací o jeho životě   neznám a už vůbec ne o jeho hudebních dílech. Vím   jen, že měl velmi velmi komplikovanou povahu,   nebylo s ním lehké vycházet /asi takový povahový   rys géniů/ a proto si proti sobě za jeho života   stačil poštvat většinu lidí. Ale také neměl moc   lehký život /soukromý ani na milostném poli/, jak   už to u těchto velmi nadaných lidí už tak bývá.   Vcelku mu není co závidět, krom toho talentu a   toho, že jeho díla a osobnost se oslavují dodnes.   Co se týče samotného filmu, jak už tu kdosi psal,   jako takový ,,bulvární" materiál je to myslím   dost dobré. Se skutečností to nemá skoro nic   společného, snad jen krom té Beethovenovi hudby,   která filmem zní o sto šest /alespoň ta to   zachraňuje/. Interiéry i exteriéry včetně kamery a   herectví pana Eda Harrise se mi vcelku líbily,   ostatní herci nic moc.. Diane Kruger je typická   emoce postrádající Němka, která neumí dát do   herectví nic jiného než unylost, chlad a velkou   sebekontrolu. Chybí jí naprosto spontánost a   vnitřní nadšení, přesně jak to vyčítal Anně sám   velký Beethoven přímo ve filmu..:-D Diane bych si   tak dovedla představit jako svázanou sucharskou   paní účetní s brýlemi na nose, která si úzkostlivě   hlídá ty svoje čísla.:-) Vadila mi ve filmu velká   vulgarita, to jsem opravdu zírala. Když všechny ty   nedostatky přehlédnu a řeknu si ,,je to taková   bulvární smyšlenina", můžu tento film   ohodnotit známkou 7/10 a možná se na něj příště   ještě někdy podívám, hlavně kvůli Beethovenově   hudbě, samozřejmě. :-)

Ještě jsem neviděl životopisný film, který by   splňoval mé představy a podrobně nabyté vědomosti   o nějakém velikánovi dějin. Tyto naprosto vylhané,   ano dokonce sprosté, vulgární a nic než bulvární   tzv. "životopisné" filmy o   nejvýznačnějších geniálních osobnostech z dějin   umění by snad měly být soudní cestou trestány,   když už nemají sami tvůrci tolik studu, cti a   svědomí ve svých zhýralých tělech, aby se jich   nedopouštěli a nezesměšňovali tak nejen sebe   (copak o to), ale hlavně velikého Beethovena!   Škoda, že už se, chudák, nemůže sám bránit! (Proto   to dělám za něj alespoň Já.) Při panující   všeobecné intelektuální lenosti hluboce lituji a   opovrhuji každým, kdo si udělá o Beethovenovi   první nebo poslední představu z nějakého blbého   amerického šmejdu jako je tento. Můžeme vůbec   mluvit o štěstí, když si Ludwiga van Beethovena   nebudou plést se psem bernardýnem z jiného filmu,   leč stejného jména, že?

více než zajímavý je filmový opus a. holland s   názvem ve stínu beethovena, který si klade za cíl   zobrazit okolnosti vzniku 9. symfonie s podtitulem   óda na radost. nakolik se autorský tým řídil   skutečnými fakty a nakolik je i skutečná   přítomnost přepisovatelky a. holzové, ať již v   čase seznámení s beethovenem nebo v době   slavnostní světové premíéry jeho poslední   symfonie, ponechme muzikologům i jiným odborníkům   či historikům a soustřeďme se na film jako na   celek. ve stínu beethovena nepostrádá správný   rytmus, napětí i atmosféru let, má zcela   netradiční vedení kamery v krizových situacích při   výměnách názorů mezi ústředními hrdiny a   nepostrádá ani důmyslně vystavěné dialogy. to vše   ve spojení s geniální hudbou maestra l. van   beethovena činí z filmu z celkového hlediska zcela   výjimečné dílo. koprodukční film ve stínu   beethovena se tak může zařadit mezi   nejvrcholovější díla světové kinematografie a i   když se nakonec do hvězdných výšin nedostal,   zůstal těsně před jejich branami. ve stínu   beethovena lze vřele doporučit všem hudebním   fanouškům i beethovenovým obdivovatelům stejně   jako těm, kteří se zabývají světovým filmem.