Pěkný český válečný film, který má už jen pár   kroků a Holywůdské dokonalosti. Vojin Ryan nebo   Černý jestřáb to sice není, poněvadž akce tam zas   moc není, už jen proto, že naši filmaři nemají   tolik peněz na válečné akce.
Film získal Českého   lva, popravdě se také nedivím, nicméně musím ještě   jednou zdůraznit, že Američané by to natočili   vzkutku lépe.

Smekám před odvahou se pustit do takového   tématu,který tady u nás moc netočíme.Výroba filmu   nebyla asi nic jednoduchého a levného.Přesto   výsledek je diskutabilní.Vím starou belu o tom jak   to tam v té době chodilo,takže posoudit reálnost   snímku je těžké,ale celkově mě tam vadily,některé   věci,proto nakonec těch 60% Herecké obsazení mě   sedlo a kamera+krajina také.Body nahoru i za drsné   natáčecí podmínky!

Kritika to posrala!
Popravdě rečeno jsem měl o tomto válečném kousku   kapku jiné představy a čekal jsem od něj o mnoho   víc.Nebyl to špatný film, to zase ne.Ale po příliš   velké medializaci a až zbytečně moc pochvalné   kritice, jsem prostě čekal nějakou "supr   bombu".Je to sice jenom můj názor, ale bylo   to přehnané, protože až zas tak "supr   dobrý" nebyl ani náhodou.
Ovšem to beru jako   celkový pohled na film, protože některé záběry   byly skutečně výborné a i dost věrohodné.
Herecké   obsazení? To byla podle mně chyba.Film si   zasloužil mít podle mého názoru   "hvězdnější" a zkušenější herce.Mně   osobně tady zaujal a tudíž i velmi překvapil pouze   Michal Novotný.Překvapil proto, že tohoto herce   jinak nemusím ani vidět.No ale uznávám, že tady   byl opravdu dobrý.

Film jsem měl dlouho v rezervách, kam uládám   snímky, na které se těším. Dnes jsem jej viděl a   nemám jen smíšené pocity, ale i smutek na duši,   kolik se promarnilo času a výsledek, žádná   hloubková sonda do duše českého vojáka v cizině,   jen klouzání po povrchu a umělecké záběry tu tíhu   a bezmoci neukázaly. Formálně jde o dobrý film,   ale v porovnání s tím, co už bylo na toto téma   natočeno, tak to byl jen pokus o zdolání všech   osmitisícovek najednou. Čas,jako spravdlivý   soudce, rozhodne.

Ze začátku jsem si říkala, že si to tak ti naši   čeští filmaři hrají na vojáčky, rozjezd byl trošku   pomalý. Až po scénu s mytím v poušti, kdy jsem   vytřeštila oči a už se neodpoutala. Ale ono to tak   bohužel je, že válka není kojná a nevíte tam ani   dne, ani minuty.
Na české poměry profesionálně a   precizně zpracovaný snímek, oceňuji, že divák   nebyl voděn za ručičku stylem:" a to je ten a   ten a takovou má minulost a do války šel proto,   že..." Na druhou stranu se mi chvílemi   někteří vojáci pletli, hlavně ti slovenští,   pomohly tomu i neokoukané tváře.
Lehko mi po   dokoukání nebylo, ale to je můj problém s   válečnými filmy a tenhle si na nějaké kašírování   rozhodně nehrál.
A ten konec....síla.

Že tenhle válečný film nechytil za srdéčko mě,   bych ještě pochopila, ale že nezaujal ani jednoho   z mých "tří chlapů v chalupě", to už je   na pováženou. Asi to fakt žádná síla nebude, i   když ten konec hodně zachránil... Naše konečné   rodinné hodnocení = 60%.

EEEh-Tobruk.
Strašně jsem tomuhle filmu fandil,už   proto,že válečných českých filmů bylo,je a bude   málo,at už proto,že češi neradi bojují,nebo   proto,že takové filmy jsou drahé,velmi drahé.
Při   sledování Tobruku jsem se zvlášt ze začátku trošku   nudil. A když začne první bitva,tak z ní hlavní   hrdina po chvíli uteče...
Ale postupně,jak děj   plyne ,se vám film zadírá pod kůži.
Ne,není to   americké "tatata tramtadá",nebo ruské   "Urrrááá",tohle je   syrové,realistické.Lekáte se spolu s hrdiny každé   kulky. A ty kulky fakt zabíjejí a mrzačí.A tak to   prostě je. Zatímco po sledování amerických   válečných filmů máte chut vzít flintu a jít   postřílet pár nácků,žlutáků,nebo rudejch-podle   situace a u ruských filmů máte chut jít vlastním   tělem zalehnout kulometné hnízdo,po shlédnutí   Tobruku bych nešel ani do knoflíkové války.
Je   prostě syrovej ,naturalistickej a zlej. A taková   válka je.
Nevím,kdy zase půjdu a Tobruk si   pustím,ale vím jistě,že na něj budu často   myslet.Že ve mně zanechal jisté poselství.
A děj   filmu-není zas tak důležitý,dopadne to   špatně...tak,jako v každé válce. Umírají totiž   lidé...

Tobruk
Tobruk, strategické město na severu Libye, které   mělo velký význam ve druhé světové válce. Spousty   lidí ani netuší, že československé jednotky   působily i zde. Ale to netušili ani o letcích z   Anglie (a teď si opravdu nevymýšlím - avšak se ani   moc nedivím, za komunismu se o tom učit nesmělo a   dneska se ještě pořád neví jak tyto témata jinak   uchopit, tak se vynechávají) dokud o nich Svěrák   nenatočil film (a Landa nenazpíval   písničku).
Václav Marhoul se mi líbí nelíbí. Jeho   styl je velmi zvláštní (vzpomenu na "Mazaného   Filipa", o kterém doteď nevím, zda je   vynikajícím nebo totálním brakem). A po všech těch   oslavných recenzích jsem čekal něco zvláštního.   Věděl jsem že to bude jiný válečný snímek než ty   Hollywoodské, jsem rád že Evropa má vlastní   odlišnou tvorbu, ale doufal jsem ve větší   promyšlenost psychologie vojáků. Ne že by tam   nebyla, jen jsem se do nich nedokázal   prostřednictvím obrazovky vcítit. Ani atmosféra   nebyla špatná, ale opět se mě nijak nedotkla.   Škoda, z tohoto tématu mohlo vzejít o hodně víc...

Vydařené. Natočené s pečlivostí a pokorou.   Chvályhodné je, že se autoři nepokoušeli o   nemožné, totiž o válečný velkofilm plný heroických   scén, ale spíš o komorní drama v duchu slavných   Nebeských jezdců. Za nimi sice Tobruk zaostává v   psychologické drobnokresbě, ale zato hýří   atmosférou a výborně zvládnutou vizuální stránkou.   Herecké výkony neoslní, ale ani neotráví,příjemným   překvapením je pro mě Robert Nebřenský. Po jeho   vltavínských šklebech tu není ani stopy, polohu   bezcitného drsňáka zvládl výborně. Dalším kladem   je hudba Richarda Horowitze a Sussan Deyhim, která   k pouštním exteriérům sedí jako ulitá. Film sice   nenabízí nic neviděného, ale řekl bych, že mu o to   ani nešlo. Přiblížit prostředí a pocity řadových   vojáků na severoafrickém bojišti a vzdát jim hold,   to se podařilo.

Na film Tobruk jsem se opravdu těšil. Historie je   moje velká vášeň. A po celé řadě velmi pozitivních   recenzí, jsem se nemohl dočkat, až jej uvidím   také. Ale to co jsem viděl, je unylá podívaná,   která zdaleka neodpovídá chvalozpěvům na snímek.   Českoslovenští vlastenci, kteří odešli do   zahraničí bránit principy našeho žití a bojovat za   znovuvytvoření naší vlasti, by si rozhodně   zasloužili daleko lepší poctu. Prapor pod vedením   podplukovníka K. Klapálka, se vyznamenal při   obraně velmi důležitého přístavu, během odrážení   útoků, stejně tak jako při mnoha desítkách výpadů   a průzkumných akcích. Jednotka si tak dokázala   dobít respekt svých spolubojovníků a spojenců.   Nejen bojem, ale i úžasnou schopností improvizace   při zkvalitňování své linie obrany a ukořisťování   vybavení protivníka. O našich vojácích koloval v   Tobruku vtip. Dej jim kliku od auta a oni ti k ní   přičarují celý vůz. Nic z toho tady vidět není!   Místo toho se podstatná část děje zabývá i někým,   kdo opustil své kamarády a utekl. I to se   samozřejmě stávalo.Oceňuji, že tvůrci chtěli   ukázat jak žili, bojovali a umírali naši vojáci,   ale místo dezertéra jsme mohli sledovat osudy   těch, které zanechal v boji proti přesile. Z   tohoto snímku laický divák nemůže nijak pocítit tu   hrdost, kterou cítí znalec osudů mnoha našich   jednotek na bojištích 2. sv. války. Místy naopak   může pociťovat, že se vlastně pod tlakem událostí   nakonec vždy do určité míry zlomíme. Pět bodů   dávám jen kvůli tomu, že se autorům snímku   podařilo pěkně a efektivně zobrazit bojiště v   neútěšné poušti, která byla mnohdy větším   nepřítelem nežli protivník.A to vojákům obou   stran. Ale rozhodně se dalo téma obránců slavného   Tobruku vytěžit daleko více. Už jen proto, že toto   téma bylo za minulého režimu tak opomíjeno.