Takovému typu filmu říkám "milý"   film.Doporučuji ho shlédnout,když nejste předem   ospalí.Není nudný,ale má velice klidné tempo,které   mu naopak sluší.Člověk musí mít na tento druh   filmu zrovna náladu.V Písni lásky samotářky není   nic překvapivého,nového.Je to "jen" o   mezilidských vztazích a sbližování samotářských   duší.A to je vždy zajímavé.Travoltovi role   přestárlého bohéma slušela.

nakonec pěkný příběh osudu jedné mladé holčiny...   i když, čekala jsem více lásky s oním hochem   tam... velmi se mi líbila role Johna Travolty,   které se ujmul se vším glancem sobě vlastním, ba   dokonce zapěl tklivé písně! Scarlett, ještě jakoby   mlaďoučká, se se svou rolí pomohla vyšvihnout   výše, od té doby jen září po bocích svých lepších   kolegů. Snímek je snímkem zvláštním, dodnes jsem z   něj pomýlená, ale rozhodně doporučuji! Víc mi   stojí jazyk, nemám co dodat...možná jen, že jsem   čekala více, možná je to tím, že co se týče filmů   se Scarlett, postupuji od nejnovějších, ve kterých   debutuje, zpět po ty prvotní, kde mne alespoň   trochu zaujme recenze. Zklamáním z jejích starých   filmů se mi potvrzuje, že se jen a jen lepší...

Čekal jsem dlouho než jsem se odhodlal se na   tenhle film podívat a fakt je ten, že jsem ze   začátku tak trochu ještě váhal ho vypnout, ale na   radu mého velmi dobrého kamaráda s kterým   konzultuji téměř denně filmy, jsem vydržel a musím   říct- klobouk dolů pane Travolta! Pozvolné tempo   dává filmu velkou vážnost a fakt je ten že hromadu   citátů jsem ani neznal. Vřele doporučuji každému a   hlavně těm(jako já), ktří s Travoltou viděli   pěknej film naposledy v roce 1998. Jinak česká   "překlad" zní Píseň lásky samotářky.

... „Nelze vytrhnout jedinou stránku z našeho   života, ale je možné hodit celou knihu do   ohně." S denním zpožděním přijíždí Pursy na   pohřeb Lorraine (její přítel jí takovou maličkost   jako je úmrtí mámy, nepovažoval za důležité včas   sdělit) a taky se podívat na své dědictví, na ten   krásný dům o kterém jí babička vyprávěla. Jenže   dům má do krásy nejen hodně daleko, ale navíc má,   kromě spousty knih, i dva obyvatele. Bobby ( kdysi   univerzitní profesor angličtiny) a Lawson (jeho   student) každý večer oba společně propijí a v   poledne, po probuzení, začínají vodkou s džusem.   Nikdo nechce odejít, takže této trojici nezbývá   než se pokusit si na sebe zvyknout a sžít se.   Pursy navíc zjišťuje, že její matka, kterou ona   sama moc neznala, byla v městečku velmi oblíbená a   obdiv k ní, tak přechází i na ni. A postupem času   je spojuje víc než jen společné bydlení, ale i   minulost, která poodkryla svá tajemství. Místy   sentimentální film s pohodovou hudbou a citáty   klasiků, kterému vévodí John Travolta. A na   tanečním parketu mu to jde i v pantoflích.