Nebezpečný vývoj událostí - 1
(r. Michelangelo   Antonioni)
Povídka zhola o ničem. Scénář jako z   nejjednoduššího porno filmu, on potká ji, bez   dlouhých cavyků dojde na sex a naschle. K tomu   spousta zbytečné nahoty, na které nic erotického   neshledávám, nahota = erotika platilo možná v   šedesátých letech, kdy každé odhalené ňadro   vzbuzovalo v divácích mylný dojem erotiky. S   přihlédnutím na věk režiséra a jeho dřívější   filmy, možná natáčení alespoň posloužilo k   uspokojení choutek vilného staříka. Sice mně, dnes   již klasičtí, italští režiséři nikdy příliš   neoslovili, ale zakončit kariéru něčím takovým, je   přinejmenším k politování.

Rovnováha – 3
(r.   Steven Soderbergh)
Nějaké freudovské   psychoanalýzy, byť podané částečně humornou   formou, jsou vrcholně nudné, tudíž nutně musí být   nudné i její ztvárnění. Za ocenění stojí akorát   zdařilá stylizace do padesátých let.

Ruka –   8
(r. Wong Kar-Wai)
Ač se zde nahota neobjevila   ani v jedné scéně, působí tato povídka zdaleka   nejerotičtěji a zasloužila by daleko více   prostotu. Typický rukopis režiséra úspěšného filmu   Stvořeni pro lásku. Vizuálně vytříbené, dokonale   nasnímané a vše doladěné skvělou hudbou.

Eros   (jako celek) - 4
První chybou je, hodnotit   povídkový film jako celek, bohužel jinak prozatím   nelze. Druhou chybou je, dát k sobě tak moc   kvalitativně rozdílné snímky. Slogan filmu „Tři   režiséři, jedna erotická vize“ docela sedí,   protože Antonioni a Soderbergh nemají o erotice ve   filmu sebemenší ponětí.