39 stupňů

„Vím, co to je cítit se osamělé a bezmocně   a mít proti sobě celý svět.“ Polovina   třicátých let, Alfred Hitchcock a jeho jedno   nejen z prvotních, ale hlavně prvotřídních   mistrovských děl, námětově z oblasti   špionáže. Snímek, který se stal svého času   nejúspěšnějším a nejuznávanějším z   britské kinematografie, je postaven na základě   stejnojmenného románu literárního autora Johna   Buchana. Hitchcock si z předlohy vzal jen to   nejnutnější a pro něj nejzajímavější a   natočil film, který kupodivu uznal i samotný   Buchan. Po zhlédnutí filmu se nechal slyšet,   že jeho rozhodně nezfilmovaný román byl   filmově přepracován v něco mnohem lepšího.   Hitchcock měl důvod být hrdý. Námět z   pohledu dnešní doby již není ničím   výjimečný, neboť příběh o útěku   nevinného muže už známe v mnoha   nejrůznějších filmových adaptacích. Tohle je   ale klasika a ta se cení nejvíce. Obzvlášť,   když je od Hitchcocka. Nutno dodat, Hitchcock se   takového námětu taktéž držel ve svých   pozdějších dílech. Snímek je v jádru věci   napínavý, ale jak už to většinou bývá, v   určitých detailech některých scén   zůstávají otázky bez odpovědí. Film se však   řadí mezi skvělou špionážní zábavu, která   se svým způsobem stala inspirací pro mnohé   tvůrce, takže podle toho je to potřeba brát. V   některých scénách zaujme i technická   filmařská práce. Například pohled do   jedoucího auta z boku v rámci sledování   rozhovoru, aby náhle obraz zůstal stát a už   jen sledoval odjíždějící auto v zajímavé   scenérii. Zkrátka, Hitchcock se tímto svým   počinem vytáhl a svým způsobem nastínil   další svou tvorbu. A jak už dnes víme,   rozhodně nezklamal.

Není to tak velkolepé jako pozdější North by   Norhwest, ale i tak je film o třídu   napínavější a zábavnější (dialogy během   připoutání by slušely leckteré screwball   comdey) než Sabotér.