Nedávno jsem si tenhle sovětský seriál znovu   přehrála na DVD - a na rozdíl od podobného dílka   o Hansi Klossovi mne "17 zastavení jara"   opět vtáhlo do děje. Velký podíl na tom určitě má   i herecký výkon hlavního hrdiny,až neskutečně   charismatického V. Tichonova. (Jeho podepsanou   fotku i vzpomínku na hezký úsměv,se kterým mi ji   na rušné pražké ulici tenkrát, před nějakými 30   lety podal, mám schovanou dodnes - heč,heč...)   :-))

Malá chybička v obsahu.Počas vojny sa tajná   polícia v Sovietskom Zvaze nevolala KGB, ale   NKVD. Až 13. marca 1954 bol vytvorený Výbor pre   štátnu bezpečnosť (KGB)

I když je to film z "totality" je velmi   dobře zpracován,
byl přirovnáván k polskému   seriálu Kapitán Klos, kdo se zajímá o druhou   světovou válku, měl by tento seriál mít
ve své   filmotéce.

…. „ Budeme vám vyprávět o některých událostech   posledního válečného jara. Posledního jara války.   Za tři měsíce bude fašismus poražen, ale teď   probíhají nelítostné boje na Odře, pod Budapeští,   v Pomořansku. Budeme vám vyprávět jen o 17 dnech   tohoto jara.“ Tak začíná seriál, který jsem jako   dítě sledovala s očima navrch hlavy. Otto von   Stirlitz, obratný řečník a stratég ve službách   sovětské tajné služby, byl můj milovaný hrdina a v   německé uniformě mi připadal neodolatelný. Rusky   zpívanou píseň jsem měla (přes velké protesty   mámy) nahranou na kotoučáku a to hned za úvodní   klavírní skladbou. Teď s odstupem času, mohu jen   potvrdit své hodnocení, které si seriál u mě udrží   i nadále. A přiznávám, že všech 12 dílů vysoké   špionážní hry jsem si s velkou chutí zopakovala.   Před lety na mě nejvíc zapůsobila emotivní scéna   výslechu ženy za přítomnosti jejího nedávno   narozeného dítěte a jako další, beznadějná situace   ženy na útěku před gestapem, která je schovaná v   kanálu se dvěma kojenci v náručí. A dnes k nim   přibylo i rozloučení Stirlitze s vlastní ženou,   kdy se na sebe mohli pouze dívat, a to každý od   svého stolu vzdáleni od sebe přes celou kavárnu,   přitom to bych si bez připomenutí už nepamatovala.   Abych to nějak uzavřela, ne vše co mělo nálepku   CCCP bylo nutně špatné a „Sedmnáct zastavení jara“   určitě stojí za vidění i přes stáří 33 let.