39 stupňů

„Vím, co to je cítit se   osamělé a bezmocně a mít   proti sobě celý svět.“   Polovina třicátých let,   Alfred Hitchcock a jeho jedno   nejen z prvotních, ale   hlavně prvotřídních   mistrovských děl,   námětově z oblasti   špionáže. Snímek, který   se stal svého času   nejúspěšnějším a   nejuznávanějším z britské   kinematografie, je postaven na   základě stejnojmenného   románu literárního autora   Johna Buchana. Hitchcock si z   předlohy vzal jen to   nejnutnější a pro něj   nejzajímavější a natočil   film, který kupodivu uznal i   samotný Buchan. Po   zhlédnutí filmu se nechal   slyšet, že jeho rozhodně   nezfilmovaný román byl   filmově přepracován v něco   mnohem lepšího. Hitchcock   měl důvod být hrdý.   Námět z pohledu dnešní   doby již není ničím   výjimečný, neboť příběh   o útěku nevinného muže už   známe v mnoha   nejrůznějších filmových   adaptacích. Tohle je ale   klasika a ta se cení   nejvíce. Obzvlášť, když   je od Hitchcocka. Nutno dodat,   Hitchcock se takového   námětu taktéž držel ve   svých pozdějších dílech.   Snímek je v jádru věci   napínavý, ale jak už to   většinou bývá, v   určitých detailech   některých scén zůstávají   otázky bez odpovědí. Film   se však řadí mezi skvělou   špionážní zábavu, která   se svým způsobem stala   inspirací pro mnohé tvůrce,   takže podle toho je to   potřeba brát. V některých   scénách zaujme i technická   filmařská práce.   Například pohled do   jedoucího auta z boku v   rámci sledování rozhovoru,   aby náhle obraz zůstal stát   a už jen sledoval   odjíždějící auto v   zajímavé scenérii.   Zkrátka, Hitchcock se tímto   svým počinem vytáhl a svým   způsobem nastínil další   svou tvorbu. A jak už dnes   víme, rozhodně nezklamal.

Není to tak velkolepé jako   pozdější North by Norhwest,   ale i tak je film o třídu   napínavější a   zábavnější (dialogy během   připoutání by slušely   leckteré screwball comdey)   než Sabotér.