Velká voda

Koprodukční snímek Iva Trajkova Velká voda vznikl podle autobiograficky laděného stejnojmenného románu předního makedonského spisovatele Živka Činga (1936-1987). Jeho děj se odehrává v minulosti, je však rámován současností. – Přední politik Lem Nikodinoski vzpomíná před svou smrtí na události z let 1945-46, kdy se jako dvanáctiletý chlapec ocitl v dětském domově pro děti „padlých nepřátel“. V zařízení, jež je spíše vězením než internátem, panuje kasárenský dril, spojený s vymýváním mozků. Náčelník Ariton i jeho zástupkyně, krásná, ale bezcitná soudružka Olivera, fanaticky vtloukají svěřencům do hlavy komunistické zásady. Nešťastný chlapec najde spřízněnou duši v Isaku Kejtenovi (hraje ho dívka!), jehož obklopuje zvláštní aura. Chlapci zahájí svůj vlastní odboj proti režimu, na ten však v závěru doplatí pouze Isak, zatímco Lem odjíždí do Bělehradu na literární soutěž o Stalinovi. Výčitky svědomí jej však trápí celý život (opakující se litanie „Ať jsem proklet!“). – Naprostá většina vyprávění se odvíjí v retrospektivě, do níž však vstupuje zestárlý muž komentářem (a někdy i svou přítomností v minulém ději). Tvůrci se zaměřují na realistické vykreslení prostředí bývalé továrny s rozlehlým, zdí obehnaným dvorem, v níž je domov umístěn. Kromě obou malých hrdinů vybírají z davu šikanovaných dětí ještě několik jejich vrstevníků a sledují též postavy dospělých. V jednom z leitmotivů se dvanáctiletý chlapec upíná k poněkud záhadné náčelníkově manželce. – Snímek tématem i zpracováním navazuje na některá díla jugoslávské kinematografie a je zajímavou připomínkou kořenů fanatismu, dosud sklízejícího na Balkáně hořké plody. V podstatě drsná a neradostná látka nabírá místy až polohy karikatury (v líčení bolševického fanatismu) nebo grotesky (sekvence se ztracenými rudými trenýrkami, návštěva sovětského generála apod.). – Film se natáčel v Makedonii s tamními herci a byl makedonskou stranou nominován na Oscara za cizojazyčný film. Tomáš Bartošek, Filmový přehled 2005/5