36

Sai hledá vhodné lokace pro umělce, a nejen proto stále něco natáčí a zaznamenává. Když jí zkolabuje počítač a ona přijde o množství dat, nabude dojmu, že byla zčásti vymazána i její vlastní paměť. A tu přece musí za každou cenu získat zpět. To znamená nejen návrat na stará místa, ale ještě důslednější prožívání toho, co se na nich odehrává. Díky tomu může i z obyčejných – a zde velmi neprovázaně poskládaných – situací vystoupit decentní romantičnost a intimita v podobě, jaká je podobně minimalisticky koncipovaným filmům z jižní Asie blízká. Přestože není snímek vybudován dramaticky, nemůžeme hovořit ani o absenci narativu – přesnější je hovořit o nepodstatnosti děje. V takové situaci nelze od stavby filmu čekat jasné rozřešení, což ale neznamená, že snímek nemůže být pocitově pohlcující. Jakkoliv se totiž namísto budování děje tento citlivý a poetický film raději v digitální současnosti dotýká otázek paměti média, dokáže z toho křesat nepominutelné kouzlo. MFF Karlovy Vary 2013