Papalášská kolona aut projíždí lesem, rozhoduje se   o umístění nové chemičky. V kanceláři je potom   územní plán už bez problému schválen, možná i díky   zorganizovanému davu před okny. Lokalita je, ale   vybrána velmi nešťastně. Přitom stačilo situovat   fabriku o pár kilometrů dál, kde je krajina   zdevastovaná a neobydlená, jenže ta oblast už   patří do jiného vojvodství (kraje). Tady je kvůli   rozsáhlé stavbě potřeba nejen vykácet 200 let   starý les, ale i provést demolici desítek domků.   Obyvatelé městečka jsou nespokojeni, cítí se   podvedeni. Výstavbu kolosu má na starosti ředitel   Bednarz, který se úkolu s nadšením a   socialistickými ideály ujímá .. aby o obojí   přišel. Film působí chvílemi dojmem dokumentu,   schůzuje se, staví se, mává se z tribun a   slavnostně se přestřihávají pásky, ale především   je tady člověk, jednotlivec jeho nadšení,   rozčarování, zklamání. „ Cítíte se vinný? – Ne. A   to je to nejhorší. Jenom hloupý“. „Jizva“ není   průměrný nebo nepovedený film, jak by se z mého   hodnocení mohlo zdát, chyba je na mé straně, nemám   stále k budovatelským filmům náležitý odstup.