Tento film je zkrátka potřeba brát takový, jaký je
Podívala jsem se spíš ze zvědavosti, ráda totiž   nosím sárí, takže abych taky viděla něco z indické   "kultury" když už chodím vymóděná po   indicku :-) Pokud bych to brala z pohledu   náročného diváka, asi bych nedala hodnocení 8,   které jsem nakonec dala. Pravda, děj není   originální, ani v tom nelze hledat žádné velké   umění, ale nějak mi ten film prostě byl   sympatický. Zkrátka je to něco jiného, než na co   jsme tu v evropě zvyklí, ale to mi nevadí, právě   naopak.

Tak to dopadá, když se na nějaký film těším...Moc   jsem od něho neočekávala, ale nenabídl ani to   málo, co jsem předpokládala. Pokud mělo jít jen o   to, zachytit jak vypadá indická svatba, v pořádku,   ale ke konci jsem už měla toho hopsání plný oči.   Prostě Bollywood, no.

Bouřlivá svatba je rozhodně jedním s těch   nekontroverzních filmů Miry Nairové. Problém je v   tom, že chtěla divákovi zprostředkovat indický   film, ale zřejmě podle jejího názoru v pro   Zápaďana stravitelnější formě. Výsledek ovšem   dopadl jako u chytré horákyně - indický/neindický.   Základní zápletka je chabá a stokrát obehraná,   navíc se nijak zvlášť dramaticky nerozvíjí.   Kontrast "urozené" a "prosté"   dvojice je opravdu hodně, hodně starý. Láska   organizátora svateb ke služebné nakonec vyznívá   přesvědčivěji a opravdověji než bezbarvá ústřední   dvojice (resp. trojice). Humoru je filmu také   pomálu, tedy takového, který by byl opravdu   vtipný. Hudba tu určitě hraje svoji roli, byť ne   tak významnou jako u "pravověrného"   bollywoodu. Co je určitě neobvyklé jsou záběry na   indické běžné ulice s jejich ruchem a nepořádkem,   to se v bollywoodu moc často nevyskytuje.
Nevím,   jaké má představy Mira Nairová o západním divákovi   a o tom, kolik toho snese, ale její film není   bouřlivý, právě naopak, ve srovnání s indickými   filmy vyznívá jako bezkrevný plagiát. Tam je totiž   ne zrovna nápaditý scénář vynahrazen aspoň skvělou   hudbou, tanečními čísly, třeskutým humorem a   opravdu dojemnými scénami.