Dvojník

Takový můj malý splněný sen. Čím je   člověk starší, tím těsnější se zdají   stěny vlastního života. Jeden si vytvoří   tolik pout, až je nemožné "jen tak   odejít". A asi každý si občas řekne,   jaké by to bylo, jen tak všechno hodit za hlavu   a stát se na okamžik někým jiným. Žít   život tak, jak si v aktuálním stavu   nedovolíme. Hlavní hrdina Dvojníka se pro   takový krok rozhodne. A i když je zápletka   celkem nevěrohodná, Goldblum to celé posunuje   až k hranici nezapomenutelné podívané.   Podobně silné "probuzení" jsem viděl   snad jen v Americké kráse...

Nenapadlo by mě, že tak jednoduchá zápletka   může být tak dobře rozvedena. Jedna   poškrábaná viněta, která dokáže   přehodnotit život. John Nolan je svědkem   přepadení při kterém je postřelen prodavač   Auggie Rose s jeho novou lahví vína v ruce.   Auggie nepřežije a John začíná pátrat po   jeho minulosti... „Chtěl jsem něco udělat,   vždyť umřel člověk. Najít jeho přátelé,   vyjádřit soustrast rodině. Ale ukázalo se, že   nikoho nemá, protože je to propuštěný   vězeň. A tak jsem šel k němu do bytu, abych   zjistil něco víc, abych našel někoho, kdo se   postará...“ Všechno co se dozvídá je pravým   opakem jeho vlastní existence. Přesto a nebo   právě proto, opouští svoji přítelkyni,   luxusní byt, auto, zaměstnání a zabydluje se v   kůži bývalého kriminálníka. V jeho bundě, v   jeho pokoji s papouškem a seznamuje se s jeho   přítelkyní„ ... Teď si, ale uvědomuji, že   je to ta nejsobečtější věc, co jsem kdy   udělal.“ A co by měl udělat, podle Johna,   každý z nás? ... „ Ptát se sám sebe, kdyby   teď přišel konec. Stálo to za to?“