Zajímavá a nejednoduchá metafora totalitního   režimu, která se nám zobrazuje v podobě jakéhosi   hereckého konkurzu, přičemž komise, která tahá za   nitky, není vidět – je skryta v šeru. Je zde   nádherně znázorněn odosobněný přístup, obrovská   manipulace s uchazeči a fakt, že je s nimi   zametáno jako s kusem hadru. Soudím, že součástí   metafory bylo i to prostředí, které působilo hodně   stísněně (stíny, zamčené dveře). Každý z uchazečů   konkurzu zde svádí boj: boj s porotou, s ostatními   uchazeči i boj se sebou samými. Svůj osobní boj   svádí i dívka, která se na konkurz již nemůže   dostat dveřmi, a tak se zkouší do divadla dostat   po střeše.
Ze začátku byl film takřka dokonalý,   jenže později děj zabředával až do příliš   překombinovaných a divných fantazií a zvratů. Ty   mě připadaly přehnané, ale možná jsem je jen moc   nepochopila a unikl mi jejich skrytý význam.   Závěr, který vypadal jak výjev z renesančního   obrazu jsem potom nepochopila už vůbec – co tímhle   chtěl jenom básník (režisér) říci?