Klasikův odkaz a film.
Jsou různé názory na to, kterak se zachovati k   původnímu psanému dílu, zvláště tak složitému,   jakým bývají romány literárních klasiků,   převádí-li se na plátno do pohyblivých obrázků a   vstupujíc tím jaksi bezprostředně vidově v život   činný; od krajnosti té, že román sám je scénářem,   jejž nutno dodržeti z úplna za každou cenu, po   krajnost tu, že pro nynější pochopení díla je   nutno převésti vše, myšlenky i děj, do současné   podoby a doby.

Pominu teorii tvorby, na niž bez   tak nejsem odborníkem, a jakožto myslitel a člověk   k tomu říkám: Je jedno v posledku, jakým způsobem   se filmový odborník vypořádá s tak složitou   stavbou, jakou je klasický román, zde L. N.   Tolstého Annou Kareninou; ale výsledkem nesmí býti   znehodnocení na způsob závažného rozmělnění,   překroucení klasikova odkazu; tím by se stalo, že   by svědectví původního tvůrce nebylo předáno, aby   mohlo žíti dál v myslích a srdcích lidí jako   poslání pro budoucí čas. Jako je málo geniálních   klasiků, jimž sudičky daly do vínku ono nevšední   -- a bolestné -- nadání uchopiti svět v   celistvosti a umně předati své poznání nám   ostatním ve svém díle, tak také je málo těch, kdož   by dokázali vdechnouti duši takového díla   filmovému plátnu.

Panu režisérovi a zároveň   scénáristovi B. Rosemu nelze vytknouti nic kromě   jedné věci: podrobně si nastudoval a promyslel   dílo (na amyho obdivuhodný výkon, jenž jej možná   stál několik beden bourbonu po případě krabic   antidepresiv); pečlivě vybral stěžejní scény a   pospojoval je čtenými úryvky románu; přešťastně   vybral herce, kteří jako by z oka vypadli Tolstého   postavám; co možná věrně vykulisil svět carské   Rusi, alespoň co se vyšších kruhů týká; nicméně,   zkratkovitost, s níž bylo dílo předvedeno,   nestačila ani z daleka na to, aby se probuzený   Levin (on je vlastně ústřední postavou románu, ne   A. Kareninová), jak byl předvedený v závěru   snímku, mohl rovnati skutečnému probuzenému   Levinovi v závěru Tolstého díla.

Všechny ty   nitky, sbíhající se postupně část po části, kousek   po kousku, aby vrcholily v závěru románu (i   snímku) Levinovým poznáním-vyznáním, byly   poztráceny... Celá ta přepečlivě vyvedená stavba   pana Tolstého byla nahrazena prkennou fasádou s   několika barevnými plakáty...

Ptám se sám sebe,   kde berou lidé jako pan Rose, beze sporu schopní a   nadaní, odvahu pustiti se v věc, na niž NEMOHOU   STAČIT. Odpověď(i) samozřejmě znám. Kromě jiného,   schopnosti a nadání ještě neznamenají soudnost a   znalost věci -- a poznání; toho se jistě dostalo   Levinovi, ne však už (při vší úctě k tak rozsáhlé   snaze) panu Rosemu.

Anna Karenina
Já o film přišla už dvakrát. Nemám to šťěstí ho   zkouknout. Sháním ho už dlouho, ale bez ůspěchu.   Mám ráda filmy točící se kolem Ruska. Sean Bean je   můj oblíbenec. A drama, vážně můžu.

Anna Karenina
Americké filmové zpracování ruského literárního   veledíla. Menším problémem je právě to slovo   americké, ale jinak doporučuji, pokud si tu knihu   nechcete přečíst, věnovat 2 hodiny filmu a získat   obecný přehled o Rusku 19. století a ději této   výtečné literární památky. A to se vyplatí!!! :-)