Z nenápadného námětu se postupně klube poutavý   příběh. Dospívající Astrid mění prostředí ve   kterých žije skoro jako na běžícím pásu a to jen   díky své "podařené" matičce, kterou   mimořádně dobře ztvárnila Michelle Pfeiffer. Její   role trochu vyčnívá nad všechny ostatní a dává   věci do pohybu. A není se taky čemu divit, když   zatvrzelá, podezíravá a manipulující matka se za   všech okolností snaží Astrid přeměnit k obrazu   svému. O to horší je, že si vůbec neuvědomuje, že   jí tím jen a jen škodí. I když konec nějakou tu   naději přeci jen slibuje. A to je dobře, poněvadž   kdo jiný než vlastní matka by měl dceři rozumět   lépe?

á
Výborné psychologické drama z výbornejma   herečkama.Hlavně se mi líbila mladá Alison Lohman   ta to zahrála brávurně,všechny ty její životní   proměny.Si nedokážu představit život vedle tak   ambiciozní a manipulátorské matky.Určitě zajímavej   snímek kterej stojí za to vidět.Za mě 8:)

V Bílém oleandru hrají prim ženy a nutno říci, že   otěže drží velmi pevně. Filmařům se podařilo s   pomocí jediné postavy skloubit různé rodiny a tedy   i různé životní peripetie relativně velkého   množství postav. Každá má něco do sebe, každá má   co nabídnout, ale přesto se snímku daří soustředit   se na zajímavě vykreslený vztah matka-dcera.   Promíchání nedůvěry, bezradnosti, lásky a   nenávisti čiší z každého záběru ve vězení.
Osobně   mě film zcela pohltil a nepustil až do závěrečných   titulků, takže vřele doporučuji nenechat si ujít.

Nenápadný, ale přitom velmi zajímavý snímek, který   má svou hloubku. Po herecké stránce mu vévodí   především ženy a jsou vskutku výborné, těžko říct,   která z nich je lepší - Michelle Pfeiffer, Robin   Wright Penn, Renée Zellweger... A mladá Alison   Lohman, které jsem si poprvé všiml v seriálu   Pasadena, tam rozhodně taky není jen do počtu, ale   rovnocennou partnerkou. Trochu v ústraní zůstali   tentokrát muži, ale nutno říct, že k tomu neměli   dost prostoru, v tom příběhu jim režisér svěřil   jen okrajové role.

životní příběh dívky, která je díky   manipulativní/milující/nevyrovnané matce vytržena   z běžného života a dospívá v pěstounských rodinách   a po polepšovnách. Je to příběh o hledání -   hledání hranice mezi dobrem a zlem - a hlavně o   hledání sama sebe. Přestože se v příběhu objevují   výrazné známé tváře, všechno se opírá o výkon   Alison Lohman, která je na první pohled panenkou,   ale na druhý...myslím, že to zvládla na jedničku.

Tohle je případ, kdy je snímek zábavný a přitom   není úplně hloupý. Pro mě osobně byly   nejzajímavější části, kdy se Astrid setkává ve   vězení se svou matkou a postupně se ukazuje, že ta   úžasná žena nebyla silná, jak se o ní všichní   včetně Astrid domnívali, ale zatvrzelá vůči svému   okolí a nevšímavá vůči své vlastní dceři, které se   snažila vnutit svou prapodivnou životní filosofii   bez ohledu na to, že jí tím velmi škodila. Mezitím   se Astrid stěhuje mezi různými pěstounskými   rodinami (na které její matka žárlí a snaží se   svou dceru proti nim poštvat a ještě víc jí   stěžujejejí už tak dost složitou situaci)a   postupně si uvědomuje, jaká její matka ve   skutečnosti je.

Docela dobrý film, plno hvězd. Má hloubku.   Popisuje příběh dívky, která putuje z jedné rodiny   do druhé, protože je její matka zavřená. Líbil se   mi.

Typický slaďák pro něžné pohlaví. Milovníci   telenovel se při něm mohou zasnít, poplakat si i   s ulehčením si oddychnout když všechno dobře   dopadne.

Další velmi reálný pohled na Americkou společnost,   tentokrát se zde nemotají žádné drogy ale je to   prostě o dívce která měla smůlu. Moc se líbily   scény v děcáku a každým dálším takovým titulem se   přesvědčuji, že USA nemá zhola nic společného s   zemí zaslíbenou.