S milenkou mé matky

101 Reykjavík
Hlynur má všechno u zadku a když zrovna   nepaří, tak si honí péro nebo se páří s   libovolnou samicí. Tento pták se vyskytuje po   celém světě a to navzdoy tomu, že zřídka kdy   opouští své hnízdo.

Hranice mezi černým humorem a krutou realitou je   tenká jako ostří nože. Hlynur přežívá od   týdne k týdnu, nemá o nic zájem, po ničem   netouží (kromě jediného - nepracovat),   nenajdeme u něj žádný životní cíl. Jako   pijavice se drží v domě své matky a zpočátku   nezúčastněně pozoruje její coming   out...
Mohl by Hlynur reprezentovat svou   generaci? Lhostejnou ke svému osudu i ke svému   okolí?
Pod pláštíkem černé komedie se v   chladném prostředí Reykjavíku schovávají   myšlenky, které dokáží seknout.

Pomalu začínám považovat Island, potažmo   Reykjavík, za ideální místo k životu! Jsou   tam velmi tolerantní lidé, a to dokonce i na   pracovních úřadech! Vůbec se na vás   nedívají skrz prsty, nezlobí se, když   ignorujete pět výzev k dostavení, natož aby je   napadlo se s vámi ve zlém rozloučit a zaplať   si zdravotní pojištění sám! V milostných   vztazích si berete, jak se vám zachce, nemusíte   nic vracet a ještě se s kamarády na účet své   víkendové milé dobře pobavíte! Ani v   rodinách tomu není jinak, nikdo vám nevyčte,   že jste ten nejneužitečnější člověk na   světě, naopak, hýčkají si vás, abyste jim   jednoho dne jejich velkomyslnost a nepřízemnost   mohli oplatit - třeba tím, že až zjistíte,   že vaše matka teď bude žít se svou milenkou,   neuděláte scénu, jen mírně zvednete obočí a   při první příležitosti využijete situaci k   rozšíření rodiny s hodně zamotanými   příbuzenskými vztahy. Hlavně Hlynur má ve   všem jasno - řídí se hypotézou, že jednou   zemře a bude mrtvý, a jelikož byl mrtvý i   před tím, než se narodil, logicky je život jen   přestávkou ve smrti a je potřeba ji řádně   využít! Jediné vysvětlení, proč už nejsme   všichni na Islandu, bude ta vlezlá, nekonečná   zima, která najisto zpomaluje poznávací procesy   takovou měrou, že než docvaknou všechny   souvislosti, problém se vyřeší sám ...:-).   Přeobsazením hlavní role někým, kdo by mně   tolik nepřipomínal Jana Hrušínského zamlada,   bych v hodnocení přitlačila, přes jakýsi   lehký, ale přeci jen odpor k H. S. Guðnasonovi   se mně však nedaří přenést, holt nejsem z   Islandu ...

Splodiť potomka s milenkou svojej matky je asi   trochu šialené, ale je to asi jediná zásadná   vec, ktorú Hlynur vo svojom   "hibernujúcom" živote dokázal. Je   zbytočné trápiť sa nad tým, kto komu teraz   bude otcom, bratom, alebo vnukom. Všetky   problémy a starosti tu padajú a vzápatí sa   topia ako všade prítomný poletujúci sneh.   Vlastne je úplne zbytočné sa vobec   pozastavovať nad Hlynurovým zvláštným   životom. Žiť niekde na periférii Reykjavíku s   minimálným prísunom denného svetla tak   myslím, že by som dopadla oveľa horšie.

Příživník Hlynur vede báječný život. Buď   se povaluje ve vaně nebo u počítače a večer   vyráží pařit. Peníze pošle stát, matka   vypere, uvaří, uklidí a postará se o všechno   ostatní. Když mu dojdou cigarety, vrátí   prázdné lahve. Jak jednoduché. Jenže i v   Reykjavíku platí „ Co je v domě, není pro   mě“. Nevšední film o poněkud nekonvenčních   rodinných vztazích.

Dej medzinárodne úspešnej čiernej komédie,   ktorá je režijným filmovým debutom   uznávaného islandského divadelného režiséra   a filmového herca Baltasara Kormákura, sa   odohráva v priam vidiecky pokojnej štvrti   Reykjavíku, ktorý tvorí neoddeliteľnú   súčasť "typicky" islandskej   depresívnej atmosféry rozprávania, obohatenej   prvkami mrazivého čierneho humoru.   Tragikomickým hrdinom filmu je   dvadsaťosemročný Hlynur, povaľač, ktorému   sociálna podpora bohato stačí na to, aby sa cez   týždeň potĺkal a cez víkend si s kamarátmi   užíval v rockovom klube v centre. Pohodlný   život inteligentného, ale lenivého mladíka,   ktorý netúži viazať sa, však končí v   okamihu, keď si jeho rozvedená matka pozve na   Vianoce svoju učiteľku z krúžku flamenca,   Španielku Lolu - a šokovaný Hlynur zistí, že   cudzinka je matkinou milenkou... Lola, ktorá   poprehadzuje tradičné sexuálne úlohy, sa   stáva hýbateľom pochybne pokojného života   hrdinov. Zmeniť sa musí i Hlynur, ktorý   vyrastal bez otca, vzdal sa mužskej úlohy a dlho   odmietal prijať zodpovednosť dospelého   človeka. Režisér však sympatizuje skôr so   sebavedomými a samostatnými ženami než   slabošskými mužmi. Napriek vypätej   dramatickosti daných situácií (incest,   drogy...) i cynickému komentáru hrdinu,   sprevádzajúcemu rozprávanie, sám autor sa s   prirodzenou ľahkosťou vzdáva jednoznačných   odsúdení.