Někdy se může hluboká žumpa hodit
Příběh nabízí klasickou zápletku průměrných   amerických psychothrillerů. V příběhu máme několik   postav, z nichž alespoň jedna je nějakým způsobem   psychicky vyšinutá. Ta vyšinutost není hned vidět.   Jenže film nevznikl v Americe, ale v Evropě, ve   Francii. Takže příběh sám není povrchní a   jednoduchý. Je takový rozvětvený a má smysl i pro   detail. Smysl pro detail běžného rodinného života.   To už dnes v amerických filmech téměř neuvidíte.   Příběh vypráví o mladé rodině, tatínek Michel,   maminka a tři roztomilé dcerušky, kteří při jedné   cestě na svoji chalupu (či venkovní sídlo) narazí   na podivuhodný pár. Muže a ženu. Onen muž se   jmenuje Harry a vydává se za Michelova kamaráda z   licea. Nezbývá, než tomu věřit. Harry o Michelovi   zná i ty nejpodrobnější detaily. A tak si spolu   užívají pobyt na onom venkovním sídle. Harry má   Michela rád a rád by se postaral o jeho šťastný   život. Třeba i nové auto mu koupí. A občan   odstraní nějakou tu drobnou překážku. Je jedno, že   se třeba jedná o příbuzné.
Musím také napsat, že   místy film pokulhává s logikou, ale není to tak   strašné. Většinou, když zmizí člověk, tak jej   přeci jen někdo pohřešuje. Zde si s tím tvůrci   příliš hlavu nelámají.