O ztracené lásce

Devítidílný výpravný rodinný seriál s pohádkovými motivy podle knižní předlohy spisovatelky Evy Hudečkové je určen pro celou rodinu. Vypráví cituplný a dramatický příběh dívky, která žije ve světě plném lidské závisti, zloby, opovržení, nenávisti. Sama nemilována a opovrhována jde do boje proti zlu, chce vysvobodit uvězněného prince, přestože jí osud klade ty nejtěžší překážky... Jednotlivé části Část l Na válečné pole přicházejí ženy, mezi padlými vojáky hledají své muže, oplakávají mrtvé. Královna Běluna, vévodkyně železných vojsk, mezi nimi projíždí s vítězoslavným úsměvem. Právě skončila krutá bitva a královna děkuje bohyni Krutoslavě za své vítězství. Za válečné štěstí slibuje bohyni všechno, co si bude přát. Neštěstí vdov Bělunu nedojímá. Doprovází ji věrný rytíř Vagabund. Z hradu Rozumberka se ohlašuje radostná novina. Králi Maxmiliánu Skrčkovi a královně Běluně se narodil syn, princ Pravoslav. Z celého království přicházejí zástupy poddaných, aby princi donesli dary. Jsou mezi nimi i sousedé z nedaleké vesničky Háječku. Přichází také neobvyklý a mezi lidmi příliš často nevídaný host - Láska. Přinesla novorozeněti do kolébky kytici z třezalky. Někteří se shýbnou pro pár kvítků, mezi nimi panímáma Hroudová, kmotříček Chropáč.... Krále i královnu tak obyčejný dar urazí. Kvítí vyhodí z princovy kolébky a Lásku vyhánějí ze země. Netuší, jak velké neštěstí přivolávají na své království. Král dokonce lásku v zemi zakazuje. V tom zaburácí hrom, zaduní těžké kroky a než se všichni vzpamatují, kolébka je prázdná. Marně král hledá svého syna. Od vědmy Racajdy se dozví, že si bohyně Krutoslava vybrala královnin dar a odnesla dítě na svůj hrad. Jenom Láska ho mohla zachránit. Zuřící král chce pravdu umlčet a uvězní vědmu do křišťálové koule. Pravda se ale umlčet nedá, a tak se bude Racajda objevovat vždycky tam, kde má pravda vyjít najevo. V hospodě u Korbelů se seznamujeme se všemi obyvateli téhle malé obce. Probírají všechno, co se na hradě událo. Když se pak navečer vracejí z hospody lakotní Jírovi a se závistí sledují své sousedy Hroudovy a jejich děti, posteskne si Jírová, že by také chtěla nějaké dítě. Uvidí padat hvězdu, a tak vroucně prosí o děťátko, že se stane a je těhotná. Jírové to ale nestačí. Nepřeje si „jenom“ dítě, chce chlapce, chce se vyrovnat Hroudovým. Jaké ale nastane zděšení v Jírovic chalupě, když matka zjistí, že přivedla na svět děvče. Jíra, aby měl klid, vyřeší ženinu zlost po svém: „... bude se jmenovat Honza a budeme všem říkat, že je kluk.“ Pravdu znají jenom sudičky a ty vědí, co musí Honze darovat, aby přežila všecko trápení, které ji v životě čeká. O první těžké zkušenosti se postarají její rodiče. Honza doma pracuje od rána do večera, bez pochvaly a bez lásky. Nikdo ji neuchrání ani od posměchu sousedových dětí. Nic a nikdo jí také nepomůže, když ji strašidla - Hroudovic kluci - zaženou o svatojánském večeru k tajemné a všemi obávané Čertově jámě. Část II Malý Jiřík Hroudů přivede k Čertově jámě svou mámu, srdečnou a láskyplnou Hroudovou. Hledají Honzu. Nikde nikdo, už pomýšlejí na nejhorší, když ji Jiříček uvidí v křoví. Naštěstí se nic zlého nestalo. V rodině rychtáře Ťuntěry láska jako by nikdy nebyla. Rychtářka je tvrdá a nemilosrdná selka. Zlý je i jejich nejstarší syn - floutek Květoslav, stejně jako jeho mladší bratr Janek. Ten má rád jenom své koně. Neposlušná, hrubá a zlá je také čeládka. Inu: „jaký pán, takový krám“. Honza ráda navštěvuje „rozumného a moudrého“ kmotříčka Chropáče - místního bylinkáře a lékárníka. Vždycky se u něj něco zajímavého dozví a naučí. Nosí kmotříčkovi bylinky. Na své cestě k němu míjí chalupu Peciválových, kde žije vdova se svým synem. Pecivál je bystrý a chytrý chlapec. Pan farář mu dává číst nejrůznější knihy. Pecivál zjistí, že Honza je bystrá a rád by si s ní o všem povídal, ale Honza se stydí přiznat, že neumí číst. Kmotříček Chropáč Honze radí, aby se šla učit do školy. Její rodiče jsou ale chudí. Jednou Honza z dálky zahlédne rodiče, jak spěchají do lesa. Běží za nimi, ale nenajde je. Neví, že šli ke skrýši za svým pokladem. Celý život tady schovávají našetřené peníze do hrnce. Rychtář s drábem chodí od domu k domu a nemilosrdně vymáhají daně pro krále. Neminou ani Jírovy. Matka chce poslat Honzu sloužit na statek, ale Honza si dodá odvahy a řekne rodičům, že chce do školy. Pochopitelně je zle a hodně zle. Po všem tom trápení se Honza vydává do nebezpečné Čertovy jámy pro devětsil. Na jejím dně se za podivuhodných okolností setká s pavoučicí Sklepnicí a jejími dětmi. Spřátelí se s nimi a už ví, kam si může občas dojít pro radu i laskavost. Honza dostala od kmotříčka Chropáče za byliny hrneček s obrázkem prince Pravoslava. Má z něj obrovskou radost, protože ji princův osud velmi trápí. Na jarmarku poprvé uvidí a propláče celý strašlivý příběh o princi Pravoslavovi, jak ho lidem hrají potulní komedianti. Po upozornění Hroudové dostane Honza velký, ale nový oblek. Bez dechu a v obdivu zůstane stát u nádherných červených korálků. To se samozřejmě na kluka nehodí, a tak bratři Hroudovi si hned vymyslí, že je Honza nějaká divná, protože je asi od pavoučnice začarovaná. Nemohou tušit, že se Honza chová jako každá holka v jejím věku. Rozhodnou se, že to tak nenechají, protože by jim Honza i pavouci mohli pít krev. Vyzbrojí se holemi a jdou zabít Sklepnici. Ta však zamotá nejstaršího Francka do své sítě a nebýt malého Jiříčka, kdo ví, jak by se svým lhaním všichni dopadli. Honza se vrací z lesa s košíkem bylin a najednou se k ní valí Racajdina koule. Pravda musí vyjít najevo. Léto je na polích i ve vzduchu a kluci Hroudovi stavějí hráz rybníčka. Už se s Honzou udobřili, a tak ji volají, aby se šla s nimi vykoupat. Ta se nejdřív bojí, neumí plavat, ale pak si dá říct. Svlékne šaty a... kluci začnou vřískat, že Honza není kluk, ale obyčejná holka... Část III Z Honzy během let vyrostlo krásné děvče a jako se vždycky všecko v Háječku probíralo u Korbelů v hospodě, přetřásá se tam i její krása. Někdo má z její proměny potěšení, jiní závist. Pohledný mladík se stal i z Pecivála a zvláště Korbelovic Bětuška si ho všímá. Je Štědrý den a panímáma Hroudová přináší Honze svoje šaty z dob, kdy byla mladá. Je to jediný dárek, který dívka dostane. A tak si v přístěnku povídá aspoň s obrázkem prince Pravoslava. Když trhá na stromě jmelí, spatří zase své rodiče, jak utíkají do lesa a slyší, jak si povídají, že jdou rozmnožovat poklad. Nerozumí jejich řečem a jde raději popřát Hroudovým a připravit sváteční stůl. Matka ji odhání od štědrovečerního stolu, aby jim nepřinesla smůlu. Rádi by ji co nejdříve dostali do služby, nejlépe k rychtáři. Mají prý nouzi a Honza by jim měla pomoci. Rychtář i syn Květoslav by ji přijali hned, ale rychtářka to nedovolí. Honza je smutná, zastavuje se v lékárně a dostává od kmotříčka amulet s květem třezalky. „Kdysi se třezalce říkalo láska a je prý ďáblovi trnem v oku, snad pomůže i Honze,“ míní kmotříček.. Honza dál touží po vědění, a tak Pecivál Honzu učí jako ve škole. Velikonoce přivádějí do Háječku komedianty, tentokrát s pašijemi a Honza jejich představení hluboce prožívá. Snad proto, že sama už o utrpení tolik ví. Jarním večerem jde domů, když ji dohoní rychtářův Janek a chce, aby s ním šla do lesa trhat čarovné zlaté kapradí. Honza odmítá. Je Velký pátek a v jeho moci jsou i lidské osudy. To vědí i Jírovi. Přesto se jdou potěšit se svým pokladem. Netuší, že je sleduje Janek. Když odcházejí domů, Janek jim ukradne hrnec s penězi. Jírovi se náhodou vracejí, jdou se znovu přesvědčit, jestli dobře zabezpečili svoje jmění. Jaké je však jejich zděšení, když najdou svoji skrýš prázdnou. Oba hrozí a vyčítají nebesům i zemi. Ozve se dunění a oba zmizí v hlubinách země. Když Janek vidí toto hrozné divadlo, bezhlavě prchá z lesa. Že se propadli Jírovi do země, viděl i soused Hrouda a bylo na něm, aby Honze řekl, co se stalo. Marně se Honza snaží najít svoje rodiče, marně naříká nad jejich ztrátou. Útěchu hledá u pavoučice. Dostane od ní krásnou pavoučí pláštěnku a radu, aby víc než na sebe myslela na druhé. Honza zůstává sama. Honza hledá práci, nějak se musí uživit. Lékárník Chropáč ji ale platit nemůže a u rychtáře ji nechtějí. Až Pecivál přijde s nabídkou, aby vyšila paní hostinské do hospody ubrusy. Honza si pro radost z takové práce ani neuvědomí, že už několik dní vydatně prší. Práci sice dokončila včas, ale když vidí, jaká povodeň se žene krajem, s hrůzou si uvědomí, že se může pavoučice i se svými dětmi v jámě utopit. Utíká je proto nejdřív zachránit. Hostinská Korbelová uvidí krásné ubrusy, zjihne a nabízí Honze, aby pomáhala u nich v hospodě. Část IV Je Boží tělo, všichni z Háječku slaví svátek u oltářů i v hospodě. Bětuška Korbelová a Honza jsou jako obrázek. Honze jde práce od ruky a paní hostinská se raduje, jaké jim Honzina přítomnost v hospodě přináší výdělky. Jinak ovšem vidí Honzu Květoslav, jinak se na ni dívá rychtářka, zvláště, když jí rychtář připomíná, kolik práce u nich mohla zastat. Janek se od Velikonoc změnil. Má strach, že se někdo o ukradeném pokladu dozví. Leží to na něm jako těžká můra. Pecivál svojí šikovností i věděním naopak pomáhá lidem ve vesnici. Jeho kladkostroj pomáhá Hroudovým při opravě střechy. V hospodě tu a tam radí děvčatům, jak si ulehčit práci. Bětušku sice víc přitahuje pivo, ale Honza má oči i uši otevřené a všechno chce vědět. Právě proto jí jednou přinese Pecivál Kroniku rodu Skrčků, aby se víc dověděla o princi Pravoslavovi, na jehož osud tak často myslí. I malý Hroudův Jiříček se chce vzdělávat. Honza v něm objeví velký talent a na její přímluvu si ho vezme na starost pan farář. Zdá se, že teď by nic nemělo ohrozit Honzin život i sousedské vztahy v Háječku. Zdání ale skutečně klame. Nikdo není víc zaujatý proti všemu novému a dobrému ve vsi tak jako rychtářka. Všechno ohrožuje moc Ťuňtěrů. Proto rychtářka kuje zlé pikle. Nejdříve chce zničit pavoučici. Je přesvědčena, že ona je příčinou všech novot v Háječku. Tajně proto posílá drába do Čertovy jámy, aby zabil Sklepnici i s jejími dětmi pavoučaty. Ne všude však vyhrává zlo. Proto se z Čertovy jámy dráb nevrací jako vítěz, ale jako poražený. Klidný život v Háječku rozvíří volba chudého krále a královny, jimiž se stali právě Honza s Peciválem. Je to další velká slavnost, na níž nechybějí zvyky, které se v Háječku dodržovaly odedávna. Lidé se radují, jenom Květoslav a rychtářka nic ze své ošklivosti nedokáží zakrýt. V sychravém podzimním dni pase Honza ovečky a povídá si s pavoučicí, když se v lese objevují vlci. Honza je zahání hořícími drny. Z protějšího kopce ji vidí rychtářka a rozhlašuje ve vsi, že je Honza spolčena s ďáblem, neboť před ní utekla i smečka vlků. Najednou je v hospodě prázdno, sousedé uvěřili rychtářce, a tak jsou Korbelovi nuceni Honzu propustit. Blíží se zima a na Honzu dolehl strach. Běží za pavoučicí, aby jí pomohla. Ta Honzu uklidňuje a radí jí, aby věřila, že bude každý odměněn za to, co v životě udělá. Někdy že jí poradí i obloha. Honza se v té chvíli zahledí na nebe a znovu se vyděsí. Na protějším kopci stojí rychtářka a vyhrožuje Honze i pavoučici. Najednou zasvítí blesk a rychtářka se zmítá v plamenech. Ke hřbitovu jde smuteční průvod. Pochovávají rychtářku, rychtář se stará, kdo teď zastane matku v jejich hospodářství. Květoslav by o někom věděl... Část V Honzou opovrhují skoro všichni ve vesnici. Panímáma Hroudová ví své. Právě když s Honzou derou peří a povídají si o princi Pravoslavovi, přichází dráb se vzkazem, aby se Honza neprodleně dostavila k rychtáři. K Honzině překvapení ji rychtář Ťuntěra žádá, aby mu na statku vedla hospodářství, domácnost a postarala se o nejmladší děti, Dorotku a Bronislava. Honza nemá na vybranou, a tak nabídku přijímá. Nikdo ze statku ovšem neprojevuje nad jejím příchodem nadšení. Největší odpor k ní má Janek. Nebere ji ani čeládka, protože Honza chce, aby všichni pracovali a nekradli. Květoslav nehne prstem a děti jsou rozmazlené. Přestože se je Honza snaží vychovávat s laskavostí, dětem se to nelíbí. Dvě děvečky a Janek se přestrojí za Mikuláše, anděla a čerta, aby se mohli Honze pomstít pořádným výpraskem. Nevynechají žádnou příležitost, jak jí mohli provést nějakou lotrovinu. Když Honza poklízí dobytek, spadnou vedle ní vidle. Není chvilka, aby jí někdo něco nevyvedl. Květoslava s děvečkou Barčou najde hospodář ve stodole na seně. Zla a hrubostí je plný dvůr. Blíží se Vánoce a za Honzou přišel Pecivál. Honza si rychtáři posteskne, že teď nemá na učení s Peciválem čas. Ťuntěra Honze slíbí, že to po Vánocích bude jiné. Mezitím ale vyhledá faráře a dá mu peníze, aby za ně mohl poslat Pecivála do města studovat. Je zase Štědrý večer a u svátečně vyzdobeného stolu sděluje Květoslav otci, že se bude ženit. Děvečka Barča si myslí, že je řeč o ní, ale když Květoslav mluví o bohaté nevěstě, pochopí své neštěstí. Honza odchází do štědrovečerní noci a zahlédne Janka, jak se plíží do sklepa. Když se vrací do své komůrky, přichází za ní Janek, vtiskne jí do dlaně jako dar tři zlaté peníze a uteče. V kostele se loučí Pecivál s Honzou. Tady se s údivem dozvídá, že Pecivála poslal na studia rychtář. Život v Háječku rozvíří příjezd Květoslavovy nevěsty. Něco takového ještě nikdo nikdy neviděl. Oč prý je bohatší, o to je odpornější. Jmenuje se Floxina a je ošklivá, stará, ke všem drzá, co vidí, to sní a vypije. Nakonec jde s Květoslavem roztočit hospodu. Zvoní novoroční půlnoční zvony, sousedé si připíjejí, když do hospody vletí fujavice a Floxina si odnáší svého ženicha do mrazivé noci. Všichni pochopí, že Květoslava si odnesla čertice do pekel. Ostatně nic jiného si ani nezasloužil. Část VI Háječek se loučí se dvěma studenty. S Peciválem a Hroudovic Jiříčkem. V noci se na statku ozývají podivné zvuky. Ráno Honza zjistí, že v ovčinci řádili vlci. Hospodář přikazuje Jankovi, aby jel do lesa pro dřevo, ale Janek se bojí o koně. Honza si hraje na sněhu s dětmi. Učí je kreslit do sněhu písmenka. Najednou uvidí, jak se polem valí vědma Racajda. Pravda zase vyjde najevo. Večer se děti chlubí otci, že se naučily číst několik písmenek, ale ten je hrubě odbude. Má starosti s hospodářstvím i s Jankem. Ten stojí na zahradě u mrtvého koně. Honza jde za ním a tiše jej odvádí do domu. Ráno čeká statek další pohroma. Krávy přestaly dojit a děti Honze vyčítají, že co přišla na statek, jde to s nimi všemi z kopce. Na její vrub přičítají Jankovo blouznění. Honza ošetřuje nemocného Janka. Je mu stále hůř, až musí Honza dojít pro pomoc ke kmotříčkovi Chropáčovi. Jeho bylinky, ale hlavně zázračné „laudáníčko“ trochu Jankovi pomáhá. Děvečka Veruna volá hospodáře k dobytku. Když nechá otevřené dveře do komory, uvidí Honza hromadu mincí a množství listin. Jde dál a s hrůzou si je pročítá. Zjistí, že rychtář všechny okrádá. Když se rychtář vrátí, je už Honza schovaná ve své komoře a bojí se. O Velikonocích přijel za Honzou Pecivál. Honza se s ním chce poradit o všem, s čím se na statku setkala, ale rychtář jí v tom zabrání. Honza se rychtáři zalíbila a chce si ji vzít za ženu. V noci za ní přichází Janek a prosí ji, aby jej vyslyšela. Honza ho doprovází do sklepa, kde se dozvídá celý hrozný příběh o tom, jak Janek ukradl jejím rodičům poklad a jak proto zahynuli. Honza nevnímá, že je tady rychtář, který všechno slyšel. Znovu žádá Honzu o ruku. Ta ho odmítá a navíc mu přikazuje, aby vrátil všem lidem v Háječku peníze, které od nich neprávem vybral. Rychtář pohrozí Jankovi, aby o tom všem nemluvil. Potom Honzu zavře do sklepa a nazítří svolává na náves soud vesnice. Než by připustil, aby se o něm všichni dozvěděli pravdu, raději obviní nevinné děvče. Honza je obviněna z vraždy svých rodičů a krádeže jejich majetku. V podivném rychtářově soudu je jí navržen trest smrti. Dav vesničanů málem podlehne rychtářově zlobě. Před smrtí Honzu zachrání Pecivál. Ví, že takový rozsudek může být vynesen jenom na hradě. V dřevěné kleci si ji biřici odvážejí na Rozumberk, kde ji bude soudit král. Cestou se s ní přišel rozloučit Pecivál. Stačil ještě předat Honze raneček od panímámy Hroudové a kmotříčka Chropáče, když ho biřici surově srazili na zem. Je noc. Na statku všichni spí, jen bloumající Janek rozhazuje po půdě žhavé ohníčky a dívá se, jak všechno pohlcuje velký plamen. Rychtářův statek hoří a všichni v něm... Část VII Honzu přivezli v kleci na hrad Rozumberk. Právě se chystají oslavy na počest památné bitvy u Fištrónu. Aby nebyly oslavy rušeny nějakou popravou, je Honza zatím uvržena do hladomorny. Než se stačí rozhlédnout, vhodí za ní kat další tři slečny. Jsou to princezny, které přišly vysvobodit prince Pravoslava a moc se jim to vysvobozování nepovedlo. Nebyla to láska, která by jim pomáhala... Holky se spolu seznámí a předávají si svoje osvobozovací i jiné zkušenosti. Je z toho velmi milé a veselé dívčí „tlachání“ o životě, které kazí jenom jejich „místo pobytu“. Z nádvoří je už slyšet, jak pacholci stavějí šibenice. Slečny to poleká a rozhodnou se, že obětují svoje spodničky na výrobu provazu, po němž by se spustily z okna hladomorny, když se právě v tom okně objeví pavoučnice Sklepnice. Pro vítání a představování se málem zapomene, proč je pavoučnice tady a že ji za Honzou poslal na Rozumberk Pecivál. Honza rychle spouští provazový pavoučí žebřík a všechna děvčata tak bezpečně utečou z vězení. Král na nádvoří rozčilením skoná. Pod hradem se všechny slečny rozloučí a odcházejí do svých království. Jenom Honza se rozhodne, že se pokusí prince Pravoslava osvobodit. Pavoučnice ji krásně oblékne. Rázem předčí svojí krásou všechny okolo stojící princezny. Ještě se obejmou a každá odchází na jinou stranu. Honza potká zvláštní ženu. Je to usoužená Láska, které se na nohu přilepila těžká bába Potíž. Honza pomůže Lásce od baby a vydávají se spolu na hrad. Pro bystrou Honzu je hračkou uhádnout všechny hádanky, které jí Rozumbradové připravili. Vzpomene si včas na rady princezen, jak má rozeznat nepravé Pravoslavy. Najde také cestu do hradu Krutoslavína a spolu s Láskou, kterou pozvala do svého srdce, odchází na dalekou pouť za princem Pravoslavem... Část VIII Honza jde pustinou, kolem velikého jezera. Blíží se k ní černý kocour. Honza si s ním povídá, dá mu najíst, pohladí jej a kocour ji za její laskavost a dobrotu dovede k branám hradu Krutoslavína, kde jí dokonce zachrání život. Celkem snadno se tak dostane na hradní nádvoří. Nikde není ani živáčka. Vydá se do podzemí. V temné jeskyni je ke skále přikován zbědovaný princ Pravoslav. Není zdaleka tak krásný, jakého si jej Honza zamilovala z obrázku... Honza zbaví prince okovů, omývá jej, ošetří mu rány, rozdělá v peci oheň a pečuje o něj tak dlouho, až se princ trochu postaví na nohy. Pravoslav má nemocné nejen tělo, ale i duši a před Honzou stojí úkol nejtěžší. Přesvědčit ho o své lásce k němu a o svých dobrých úmyslech vysvobodit jej. Princ znovu blouzní. Najednou se ve dveřích objeví kocour. Honza mu dá zase najíst. Princ natahuje ruku po jejím amuletu s třezalkou. Honza ho zavěšuje Pravoslavovi kolem krku. Jsou spolu šťastni. Tu se z nádvoří začne ozývat kvílení a Honza vidí, jak mátohy, Krutoslavino služebnictvo, vhodily do studně černého kocoura. Honza nemešká, spouští do studny vědro a kocour je zachráněn. Znenadání začnou odevšad padat kameny. Musejí utéci. Princi se nechce, bojí se. Honza jej přesvědčí, vděčný kocour jim naštěstí ukazuje cestu z hradu a odtud do LUNAPARKU. Zdá se, že se právě ocitli ve světě přetěžkých zkoušek. Musejí překonat zrádnost, nenávist, zlobu. Poběhlice vystřídá se svými nástrahami Baba Jaga, kmotřička Smrt, potom bezhlavý rytíř Vagabund, zlé Čičulíny a po nich si je podá kolotočnice Blafulína. Princ podlehne každé sebemenší nástraze, nerozezná pravdu od lži. Vybere si vždy tu snazší a pohodlnější cestu, aby zjistil, že se zmýlil a že Honza měla vždycky pravdu, když jej před nebezpečím varovala. Je to vždycky nakonec Honza, kdo jej vyrve ze spárů smrti. Musejí prchat a nakonec jim nezbývá, než aby skočili do rozjeté Lochnesky. Všechno mizí v dýmu... Část IX Lochneska se s Honzou a princem řítí k jezeru. Honza najde u břehu starou pramici. Teď už zbývá jenom pádlovat a budou doma. Honzu opouštějí síly a Pravoslav už pro všecko přestálé trápení nemůže Honzu ani vidět. Zase ji zklame. Nevěří jí. Loďka se naklání, Honza padá do vody, ale princ jí nepomůže. Zachraňuje jen sám sebe. A tak nakonec sám vystupuje na břeh. Potkává lidi a protože má na krku znak rodu Skrčků, přijímají jej jako svého krále. Honza mezitím bojuje s velikou rybou. Zmate ji svým pavoučím pláštěm a šťastně doplave ke břehu. Mezi stromy se jí zjevuje tajemná postava. Když se otočí, poznává Honza Lásku. Vzdaluje se od ní, přestože ji Honza zoufale prosí, aby ji neopouštěla. Jde pustým krajem, špinavá a odřená. Kdo by v ní hledal osvoboditelku prince Pravoslava? Narazí na ženu, která vykopává sedmý hrob. Všichni jí zemřeli. Snad ani to poslední dítě nepřežije nemoci. Honza jí ukazuje bylinu, která by měla dítěti pomoci. Přichází k božím mukám a vroucně se modlí, aby nezatrpkla a vytrvala v dobrém... Ještě musí přelstít loupežníky, aby osvobodila mnicha. Projde kus země se smutným a zbídačelým zástupem, který je podobenstvím utrpení života na zemi, až se konečně od vznešeného jezdce dozví, že v zemi se stal králem Pravoslav. Všechno, co vytrpěla, se jí vrací ve zlém snu zpět a Honza ztrácí vědomí. Probere se na žebřiňáku, skoro jako tehdy, když ji vezli na Rozumberk. Znovu jsou tady komedianti, ale tentokrát hrají divadlo o princově vysvobození. Je to zkreslený obrázek o mužnosti a síle prince Pravoslava. Příběh komediantů končí smrtí princezny, která jej osvobodila. Honza by ráda všem řekla pravdu, že se neutopila, že žije, ale nikdo ji nepoznává. Jenom katovi je povědomá. A tak má jít Honza znovu do vězení. Naštěstí se zdá, že je tu ještě někdo, kdo ji poznal. Je to Rozumbrada, a tak ji vede ke králi, aby on sám rozhodl o jejím životě a smrti. Když Pravoslav vidí, že Honza žije, má obavy, co po něm bude chtít. Nerad by se s ní dělil o majetek, o královskou korunu. Venkovské děvče přece nemůže být královnou... Za půlku království, které jí patří, jí „velkoryse“ daruje život. Honza si bere zpět jenom svůj amulet s třezalkou... Osvobozená, s pláčem, ale i s radostí z poznání odchází. Když se před ní znovu objeví Racajda, Honza ji osvobodí ze skleněné koule a na komediantském voze odjíždí do rodného Háječka, aby mohla obejmout ty, které měla ráda. Všichni ji nadšeně vítají. Je tu i Pavoučice... A Pecivál? Stal se rychtářem. Konečně si teď mají čas všechno říct, čeká je spousta práce, drží se za ruce a společně vítají Lásku zpátky do království i do svých srdcí.