Těžko říct, zda je dospívání těžší za socialismu, nebo kapitalismu, totality, nebo demokracie. Hormony zpravidla na politické pozadí neberou ohled. Jsou však situace, které mohou už tak dost drsnou přípravku na dospělost ještě kapánek zdramatizovat. Když má například sedmnáctiletý jedinec v tesilkách a s bakelitovým walkmanem made in DDR neustále na očích sedmnáctileté jedince ve festovních zvonáčích a s japonskými hi-fi přístroji na ramenou, stává se poněkud podrážděným. Ve věku, kdy by za trochu lásky a pravé americké džínoviny ušel mladý socialistický člověk světa kraj, bývá konfrontace s vymoženostmi západních demokracií krutá. Sedmnáctiletý Micha a jeho kamarádi by mohli vyprávět! Žijí ve východním Berlíně v ulici nemilosrdně přeťaté proslulou zdí, denně chodí kolem kamenné hradby chráněné ozbrojenou stráží a jako morčata se nechávají z nedaleké terasy okukovat stejně starými „západ'áky". Barevnou svobodu mají Micha and his boys na dosah ruky a za druhou je pevně drží šedá totalita, blížící se maturita a první socialistické i citové závazky. Může se zdát, že jim jde jen o to, jak sehnat zakázanou muziku, nedostatkové rifle a úzkoprofilové slečny, které nežalují předsedkyni školního komunistického výboru, hned jak jim rozepnete podprsenku. Ve druhém plánu ale svádějí své malé-velké bitvy o čest a svobodu a proti absurditě režimu bojují určitě statečněji než jejich otupělí rodiče. Občas jsou formy protestu (jako třeba močení na památník komunistických vůdců) poněkud svérázné, ale nějak se koneckonců začít musí...
Německá retro komedie Eastie Boys nese přívlastek rodinná, ale lépe by ji vystihlo označení „teenegerovská". Propagační plakáty ji odvážně přirovnávají k Pelíškům či Báječným létům pod psa, ale do těch má kvalitativně daleko. Nejvíce za nimi tahle „east sile story" zaostává v disciplíně zvané „inteligentní humor". Komika (až na pár podařených dialogů) staví převážně na tom, že někdo „legračně" chodí nebo „legračně" koulí očima. Transparentní demonstrace duševních pochodů a některé prvoplánově rozesmívací situace sklouzávají do nefalšované crazy komedie, ale jsou paradoxně nejslabší. Ale abych byla spravedlivá: možná právě proto, že se s těmi „báječnými lety" čeští filmaři vypořádali víc než precizně, chutnali mi Eastie Boys jako čaj z několikrát vylouhovaného sáčku. Chybějící tein dodávala muzika, na které spolupracovali kultovní Einstürzende Neubauten, Puhdys nebo Nina Hagen.
Pokud vás rozesmívá přímočarý humor typický pro německé komedie a máte ještě chuť podívat se do starých špatných časů očima našich severních sousedů, směle připočtěte k mému hodnocení 20 % a jděte se bavit.
Monika Valentová Cinema 2000/11/111
Autor/Zdroj: Valentová Monika/Cinema
Čeští distributoři německé retrokomedie Eastie Boys právem upozoňují na obdobu filmu s našimi Pelíšky. Větší sepjetí lze však hledat, a to nejen kvůli muzikálovým prvkům, spíše se Šakalími léty. Děj jednoduchého příběhu sedmnáctiletého chlapce, zamilovaného do pohledné spolužačky, se odehrává v sedmdesátých letech v ulici Sonnenallee, protínající Berlínskou zeď. Mícha a jeho kamarádi tráví mládí typické i pro jejich vrstevníky v celém východním bloku. Poslouchají zakázanou muziku, snaží se získat západní oblečení a po svém revoltovat proti režimu. Zároveň však nmozí z nich podléhají všudypřítomnému ideologickému tlaku a proti své vůli "se zařazují". - Snímek záměrně (ale bohužel i nezáměrně) připomíná dobové východoněmecké filmy, natáčené na legendární barevný materiál Orwo. Vznikl v ateliérech Babelsberg a nezapře původní divadelní školení debutujícího režiséra Leandera Haussmanna. Kromě jiného je nevyrovnaný i žánrově: někdy se blíží poloze neumělého muzikálu, jindy akcentuje těžkopádné prvky parodie. V Německu však byl nejúspěšnějším domácím titulem minulé sezony. Ve srovnání se zmíněnými českými filmy ovšem zůstává po všech stránkách pozadu.
Autor/Zdroj: Bartošek Tomáš/Filmový přehled
