Vždy je nádej
Určite jeden z najlepších filmov, čo som videl. No   ale začnem poporiadku. Vždy som myslel, že Tom   Cruise je jeden z najhorších hercov, o ako som sa   len mýlil. Na to som však prišiel až po zhliadnutí   tohto filmu. Zahral tu toho sexi cvoka excelentne   a musím povedať, že tu je rozhodne borec a taktiež   musím uznať, že tu hral famózne. Predpokladám, že   tu dostal svoju životnú rolu. Avšak ani ostatní   nezaostávajú, i keď on dosť vedie. Herci ako som   spomínal famózni. Čo však fascinuje najviac, tá   Andersonova vízia. Nechápem ako mohol prísť na tak   perfektný námet, napísať tak špičkovo namakaný   scénar a potom to tak elitne odrežisérovať. K tomu   zaujímavé prostredie a dobrý výber hudby. O čo tu   teda vlastne ide? Náhody sa jednoducho stávajú. Už   prvé minúty majú tak trocha absurdný rozmer, avšak   tie vás presvedčia, že náhody sa jednoducho   stávajú, alebo ešte lepšie nestávajú, sú bežné, sú   súčasťou našich životov. Tri krátke príbehy nás   pripútajú k filmu, neskorší zostrih deviatich   osudov, ako začínajú nás troška zmetie, ale neskôr   sa všetko rozjasňuje a dáva troška ucelenejší   obraz. Potom začína skutočný filmový koncert,   demonštrácia režisérovej geniality. Nasledujúce   minúty sa preplieta deväť rôznych osudov. Navonok   ich nič nespája, nájdeme medzi nimi sociálne   rozdiely, sú starí i mladí, slávni i obyčajní,   fyzicky pracujúci, i moderátori šou. Obyčajaný   policajt, bývalá detská hviezda s problémami v   práci, tak trocha šialená narkomanka, slávny   uvadzač vedomostnej súťaže, bohatý ale umierajúci   muž, jeho opatrovateľ, manželka na konci so   silami, uznávaný moderátor relácie ako zaručene   dostať babu do postele, malý chlapec s geniálnymi   vedomosťami. Ale všetci majú čosi spoločné. Sú   akosi na dne s duševnými silami, akosi začína sa v   nich niečo meniť, akosi sa dostávajú do situácie,   kde sa zdá byť všetko stratené. Začínajú   neskutočne silné scény. Tie osudy sa začínajú   preplietať a miesiť, avšak stále viac smerujú do   beznádeje. Fascinuje vás ako je to všetko snímané,   strihané, zobrazované. Napriek tomu, že film má   pomerne slušných 189 minút, tak ani na chvíľu   nenudí. Ja skôr uprednosťujem dabing (pretože   nemôžete naplno vychutnávať chvíľami čo sa deje na   obrazovke), tak tuna mi titulky nevadili, a mám   pocit, že to ešte prinieslo väčší zážitok.   Originál dialógy, jednoducho skvelé. Film je   rozumné pozrieť aspoň dvakrát, predsa len na prvý   raz vám môže dačo uniknúť. Film plynie ďalej.   Všetko sa akosi miesi a troška znepriehľadňuje,   mnohé veci sa dramatizujú a cítime, že smerujú k   nejakému neurčitému vrcholu. A hľa, potom akoby   biblická apocalypsa, žaby. Všade samé žaby. Tiež   som bol chvíľami na pochybách, ale také veci sa   stávajú (sú doložené pramene, že skutočne sa také   niečo čas od času stane). Všetko sa začne   kryštalizovať, všetko končí akosi otvorene. A   viete čo som si hlavne z filmu odniesol? VŽDY je   nádej. Aj keď už cítite, že niet cesty ďalej, vždy   sa dá pokračovať, i správnym a dobrým smerom. Vždy   je nádej a nikdy ju netreba strácať. Film môže   vyznieť drsne. Je tu dosť manželskej nevery, lží,   falše. Neskutočná sprcha vulgarizmov. Alebo   Frankovho nepríjemného sexizmu a ponižovania žien   v jeho šou. Veľa smutných osudov. Čo je však   podstatné, uvedomujú si svoje hriechy a začínajú   bilancovať, začínajú ľutovať, začínajú sa   ospravedlňovať a uvedomovať si svoje chyby. I keď   dvaja už v podstate na smrteľnej posteli. Chvíľami   je toto veľdielo smutné a depresívne, ale nájdeme   tu i pozitívne postavy, ktorým sa ale celkom   nedarí podľa predstáv. No, stagnujú povedzme.   Myslím tým napríklad peknú postavu dobráckeho, ale   troška ukecaného policajta, ktorý hľadá nejakú   milú ženu. Máme tu dobráckeho ošetrujúceho, ktorý   hľadá Franka. Čo však poteší, že na konci sa čoraz   viac objavuje nádych nádeje a šance, že sa všetko   v budúcnu zlepší sú zreteľnejšie viac ako   kedykoľvek predtým. A samozrejme ľútosť nad   svojimi zlými činmi, ktoré sme spravili v   minulosti a teraz sa ich aspoň čiastočne snažíme   odčiniť a oľutovať. Nesmieme ani zabudnúť na mnoho   neskutočne silných scén, pri ktorých mrazí. Ktoré   vo vás isto niečo zanechajú. Hysterické výstupy   Lindy napríklad v lekárni alebo u právnika.   Frankove zaručené rady ako baliť baby. Jeho   neskorší silný intewiev s tou novinárkou, ktorý ho   slušne vyviedol z miery. Earlov a Jimmyho   cynizmus. Donnieho premárnená životná šanca a   túžba po láske a tá smutná scéna v bare. Veru   život nie je ľahký. Pre mňa neskutočné prekvapenie   tento film a rozhodne jedno z najlepších filmových   zážitkov. Videl som to už trikrát, ale   nevylučujem, že si to pozriem znova. Vďaka tomuto   filmu som si obľúbil Andersona a tiež jeho ďalší   famózny film Až na krv. Som zvedavý na tie   ostatné. A to som sa k filmu dostal pomerne   náhodne, čo by bola škoda, keby som ho obišiel. I   keď uznávam, že nesadne každému. Ja ho však   považujem za fenomenálny počin a hodnotenie 10   dávam automaticky, inak nemôžem

MAGNOLIA

V poslední době jsem si řekla, že se   podívám na filmy s vysokým hodnocením, ať nepřijdu   o nic, co by za to stálo. Na film Magnolia jsem se   těšila, a to větší bylo moje zklamání. Upřímně se   divím, proč má film tak vysoké hodnocení ostatních   uživatelů. Je to film plný hrubostí, oplzlostí a   vulgarismů. Nevím proč si lidé myslí, že film   vypovídá o skutečném životě jen tehdy, když je   plný sprostých slov. Nejsem žádná puritánka, ale   co je moc, to je moc. Celý film je jednou velkou   kakofonií. To, že jsou jednotlivé příběhy   vyprávěny na přeskáčku, jako mozaika, to mi   nevadilo, ale jestli zobrazují reálný život   současné Ameriky, pak jsem neskutečně ráda že žiju   tady a ne tam.
Takže obraz dnešní Ameriky je   přesně takový: lidé se podvádějí navzájem, jsou k   sobě zlí, neupřímní, rodičům jsou na obtíž jejich   vlastní děti, děti se neváží svých rodičů, stydí   se za ně, pohrdají jimi a na potkání je hrubě   urážejí. O tom, že je společnost, kde jsou jediným   bohem peníze veskrze zkažená, o tom dávno víme. A   přece se tomuto „úžasnému světu neomezených   možností“ tolik snažíme přiblížit a kopírovat ho.   Nevím jak vy, ale já po tomto netoužím. To bylo   jediné ponaučení z tohoto filmu. Jinak o podobných   hrůzách mezi lidmi je lepší asi nevědět a nekazit   si poslední zbytek iluzí.
I tak nevím, proč   vůbec tento film vznikl.
Kdybych byla pokrytec,   tak bych řekla, že pokud nad filmem musím   přemýšlet dva dny a stejně nevím co tím chtěl   básník říci, tak se jedná o opravdové umění, které   je nad mé chápání. A řekla bych: úžasný film, jen   abych se necítila blbě, že tomu vůbec nerozumím, a   že nechci být za kulturního barbara. Ale protože   pokrytec nejsem, tak řeknu rovnou a s klidným   svědomím, že se mi tento film prostě vůbec   nelíbil.
DVD jsem zabalila a uložila jsem jej   tam, kam opravdu patří - do popelnice se směsným   domovním odpadem.

Takové filmy jako Magnolia jsou vzácné. Ani ne tak   tématikou jako celkovým pojetím, zachováním   prchavých okamžiků, náznaků, tichých výkřiků a   celistvostí jednotlivých příběhů. Každý z nich   osloví, dotkne se člověka u srdce a zanechá   mrazivý dojem. Můžu se jen směle připojit k názoru   ostatních. Toma Cruise jsem nikdy nějak zvlášť   neměl v oblibě, ale jeho herecký výkon v tomhle   filmu byl velice působivý a dosti možná nejlepší v   jeho kariéře. Čemuž samozřejmě přispěl i kvalitní   scénář... jen doufám, že den, kdy budou pršet   "žáby" hned tak nenastane. Na to je snad   ještě příliš brzy.

Celkem náročný film, jehož hlavní doménou je   napětí, které tvůrci v divákovi udrží po většinu   filmu. Není zde sporu o kvalitní filmařské práci a   především o skvělých hereckých výkonech, velkým   negativem pro mě však byla délka filmu a né zcela   zajímavý děj. Ten nutil k mnoha úvahám a především   působil na svědomí (ospravedlňování se před jistou   smrtí a upřímnost až v krajních situacích), ale   nijak zvlášť neoslovil zajimavostí či   promyšleností - snad jen vhodným střihem mezi   příběhy. Film má své kvality, ale celkový dojem   není dle mého očekávání.

Videl jsem mnoho filmu, ale zdaleka ne tak   depresivnich a melancholickych. Po filmovem   remeslu neni co vytnout. Reziser rozhodne vedel,   co dela, tak jako i v Hrisnem Boogie. Ale ten film   je z devedesati procent utrpeni a na to, ze ma tri   hodiny, tak je to zbytecny. Ale rozhodne ve me   zanechal neco na dlouhé premysleni. P.S. Ty zaby   byly strasny.

Film je nejen o náhodách,které se prostě dějí,ale   i o vzájemných vztazích,o chybách,které děláme,jak   se občas nechováme dobře,jak moc můžeme ublížit a   pak už to prostě nejde vrátit,ale taky o   odpouštění.Je dokonalý po všech stránkách včetně   hereckých výkonů.Režisér často obsazuje   herce,kteří se mu osvědčili a dělá moc   dobře.Tentokrát do svého týmu přibral Toma   Cruise.Musím se přiznat,že ho moc nemusím,ale to   co předvedl v tomto snímku mi naprosto vyrazilo   dech.Magnolia patří určitě k nejlepším filmům jaké   kdy byly natočeny.

paradni, prekrasnej film, mam ho moc rada, je do   letni bourkovy noci, a clovek krasne ceka, kdy   zacnou padat zaby...

Ke zhlédnutí Magnolie jsem se odhodlávala docela   dlouho - přece jenom tři hodiny jsou tři hodiny.   Nakonec mi to uběhlo strašně rychle a já nelituju   jediné minuty. Začátek filmu mě moc nenažhavil,   filmařovo sdělení, že náhody se dějí, působil dost   nejistě... ale má výdrž byla nakonec odměněna   neskutečnou podívanou a přiznám se, že mi herci -   hlavně Cruise - vytřeli zrak. To, co tam Tom   vyvádí je něco tak fascinujícího, že jsem konečně   odhodila všechny pochyby o jeho hereckém umění...   Julianne Moore považuji za geniální herečku už od   Hodin. Tady ve mně vzbudila strašně moc emocí.
O   tomhle klenotu se už nebudu rozepisovat - prostě   si Magnolii pusťte a nechte se uchvátit její   krásou a bolestí.

Takové filmy se mi moc líbí.Ikdyž děj je velmi   klidný,je nabitý emocemi.Stopáž je docela   brutální,ale nevadí mně.Když jsem viděl Magnolii   poprvé,oněmněl jsem úžasem nad textem Toma   Cruise:))Připadá mně,že podobný film,když si   odmyslíte nemoci a přidáte rasové problémy,je   snímek Crash.

Co je příčinou našich trápení? Co nás dohání k   šílenství? Co nás stresuje takovým způsobem, že už   to jednoduše nemůžeme vydržet, až vybuchneme v   neřízený cholerický záchvat? To lidé, všelijací   lidé v našem okolí a především ti, které nejvíce   milujeme. A jak lze dosáhnout klidu a spásy? Opět   prostřednictvím těch, jež milujeme. Cesta za   vykoupením je ale zatraceně složitá a může se   stát, ba se i mnohdy stává, že v okamžiku   prozření, který vždy na nově nastoupené cestě,   která má náš život změnit k lepšímu, přijde, nás   paradoxně náš vlastní zdravý rozum přivede na   bizarní křižovatku absurdity, z níž není návratu a   na níž se tiše a nenápadně střetávají osudy   navzájem cizích lidí. Pokud ovšem... A tady   přichází zlomové „ale“, okamžik, kdy P. T.   Anderson diváka doslova a do písmene drtí, neboť   to, co přijde, nelze dost dobře předpokládat,   pouze v osudný moment s otevřenými ústy sledovat.   Má cenu vůbec rozebírat herecké výkony? O tom, že   Cruise zde podává možná nejlepší výkon kariéry a   právem lapal po Oscarovi (a jen taktak, že jej   nezachytil), že Philip Seymour Hoffman a Julianne   Moore jsou úžasní jako vždy a že William H. Macy   je smolař k pohledání, netřeba diskutovat. Mnohem   zajímavější je například fakt, že John C. Reilly   zde od samého počátku podává naprosto fantastický   a typově zcela přesný výkon, za který bych ho   spolu s Tomem také nominoval na zlatou sošku.   Skvělá je také kamera, obzvlášť pokud se jedná o   detailnější záběry na obličeje, a střih. Scénář by   měl dle mého také sedět skoro každému, neboť je na   rozdíl od jiných, na symbolech daleko více   postavených snímků značně doslovný. Moc pěkné,   dokonce bych se nevyhýbal ani označení „malý   filmový klenot“.