TECHnická
Mimochodem, schozofrenie neni rozd(či více)   zdvojení osobnosti, ale uplně jiná choroba. Jenom   pro úplnost.

Toto dílo má být nejosobnější dílo uměleckého boha   Androšky Tarkovského, má vypovídat o hlubokých   citech, jež choval ke své předrahé matince. Tady   přiznávám, že jsem se cítil být krajně limitován,   neboť jde o cit, který jsem v podstatě nikdy   nezažil, ale poté co jsem jeho „láskyplný výlev“   citů zhlédl, tak jsem své obavy přehodnotil. To že   děj příliš smyslu nedává, to mne nepřekvapilo   (který Tarkovského film ho taky dává, že?), to že   rusáci zmateně pořád něco blábolili, to už vůbec   ne, jen jsem čekal (a nedočkal) na vyjádření citů   k matce. Spíše zde autor prezentuje svůj postoj k   ženám a rozhodně se nejedná o nic moc lichotivého.   Po celý snímek mi pořád tanula otázka, které jsem   nezbavil ani po titulcích. Nebyl vypravěč   (Tarkovský) schizofrenik? Rozhodně tomu spousta   věcí nasvědčovala, ale na druhou stranu aspoň vím,   proč Lars von Trier dedikoval svého Antikrista,   zrovna tomuto autorovi. Že jeho filmy nejsou pro   obyčejné lidi? Toť hrubě chabá výmluva jeho   uctívačů. Prý se díla Andreje Tarkovského nemají   analyzovat, aspoň dle slov jejich autora. Velmi   pěkné od filmového tvůrce, co si budeme nalhávat,   moc takových rozhodně není. Jen mi pořád na mysl   tane otázka. Proč je tedy vykládají, proč porušují   svaté přání jejich boha? To vypadá jako ideální   téma na analýzu.
P.S. Rozhodně by mne velice   zajímala její reakce na synův opus, pokud tedy   ještě byla mezi živými.

Zrcadlo má své kouzlo. Občas je sice složité   vyznat se, kde se v ději nacházíme - asi na tom má   svůj díl i dvojrole matka/manželka Margarita   Těrechova. Také verše Tarkovského otce se mi do   Zrcadla moc nehodily, přesto však mám důvod   Tarkovského dílo obdivovat - vždyť jen scéna s   hořícím seníkem okouzlí.

Magický film roztříštěný podobně jako vzpomínky na   dětství v našich myslích. Je třeba vidět víckrát.