Svéráz národního rybolovu

Tři roky po svém veleúspěšném filmu Svéráz národního lovu natočil režisér Alexandr Rogožkin volné pokračování své satirické úvahy o rus-kém charakteru. Generál Michalyč a spol. se tento-krát oddávají jiné rozmarné kratochvíli - rybaření. Autor/Zdroj: /Cinema Necelé tři roky po úspěšném uvedení filmu Alexandra Rogožkina Svéráz národ-ního lovu (1995) přichází do naší distribuce volné pokračování s názvem Svérázný rybolov (1998). Skupina mužů, kteří v minulém příběhu zasvěcovali finského vědce do tajů ruského lovu, se nyní vydává na ryby. Typická ruská výprava se ovšem neobejde bez typického národního pití. Pod jeho vlivem lovci omylem doplují až do Finska. Urychleně se sice vrátí, ale zapomenou v cizí zemi šestnáct kartonů vodky. Byla by škoda o ně přijít, proto se musí zorganizovat záchranná mise... - Schéma Rogožkinova filmu je velmi podobné jako v jeho předchozím dílku. Satirickým tónem a s velkou dávkou nadsázky popisuje autor povahu svého národa. Aktéři jsou však nyní o maličko střízlivější. Dostane se i na samotný rybolov, který byl pro většinu účastníků výpravy jen záminkou ke společnému popíjení. - Postavy jsou vesměs karikaturami. Jednou z nejzají-mavějších je generál Michalyč, jehož permanentně zapálený doutník nevyhasne ani při potápěni v ledové vodě. Právě koupel v moři ho často inspiruje k pseudo-filosofickým: úvahám o smyslu kdečeho. Rogožkin zpřehledňuje děj tím, že některé postavy vyřazuje jejich usínáním. Navíc ho rozvětvuje dělením účastníků rybolovu na několik skupin. Tvůrce se ve Svérázném rybolovu nevyhnul častému opakování nápadů ze svého předchozího díla. Objevuje se tu například zbloudilá kráva, přípitky na cokoliv či zneužívání vojenské techniky. Nadreálný motiv zde zastupuje mořská panna. - K filmu je připojen snímek Aurela Klimta Maškin zabil Koškina. Autor/Zdroj: /Filmový přehled Kdo pije, ten žije - aneb jak nepotkat ryby Každý, kdo kdy smočil udici v rusko-finských pohraničních vodách, vám potvrdí, že o lihuprostou návnadu tu nezavadí ani šupina. V neředěné samohonce a nefalšovaném národním charakteru zde ožívají bohatýrské geny Ilji Muromce, Idiota, Lajky, Marfuši i Meresjeva. Čirá vodka, klíčový produkt této velké země, chrání dobrý duch jejího lidu před totální paralýzou a rozkladem, nebot' jedině on ji dokáže konzumovat pravidelně a hlavně kulturně. Jestli jseš ovšem abstinent, uklid' se raději do Ermitáže, a v zájmu zachování vlastního života a integrity svých jater tady nikdy nechod' na ryby! A hlavně ne s touhle sehranou, propitou partou přírodních filozofů, která právě nakládá šestnáct krabic kvalitního národního živ-tabudiče na Kuzmičovu rybářskou kocábku. Jsou tady prakticky všichni staří známí notorici, kteří přežili Svéráz národního lovu, a sotva se probrali z mrtvolné kocoviny, čile popadli pruty, naložili zabijáckou dávku vodky a vydali se na další velký lov. Přírodní meditátor a orientalista Kuzmič, který v ztuhlém deliriu prokormidloval za čáru, ale pak nasadil šnorchl a v diverzní akci žabích mužů všec-no napravil. Téměř nezničitelný armádní generál Michalyč se svým stejně nezničitelným čvaňhákem, mistr lakonických přípitků a mi-lovník koupelí ve stylu Rozmarného léta. A také snaživý nosič vod(k)y milicionář Ljova a sympat'ák Serjoža, který v deliriu vidí místo bílých myšek rusalky. Jen nový prokurátor, který se mezi tuhle osvědčenou sestavu připletl, má ještě jisté rezervy, zejména co se týká pití vodky na lačno, odkládání nepoužitých ženských do kůlny a rybolovné techniky pomocí dynamitových patron... Volné pokračování Rogožkinových lovec-kých zápisků nepřekvapuje ničím, s čím byste (po shlédnutí jeho předchozí "poslední leče") nepočítali. Ostatně prostor, ve kterém se rázovité prototypy svérázných lovců pohybují, má podobu striktně fatálního trojúhelníku, jehož vrcholy Ize lakonicky charakterizovat jako destilace, konzumace a meditace. V této chemické, fyziologické a psychologické rovině Rogožkin s nadhledem empirika, který o téhle syntéze ví své, nachází existenciální jádro jejich bytí, odtud pramení logika přímočarých situačních anekdot, jež tvoří základní linii jejich rybářského dobrodružství, z ní vyvěrá i oslovující nostalgie kolektivního splývání s přírodou v Kuzmičově čínském pavilonu. Po ne příliš vyhraněné odbočce k Hraničnímu přechodu (uvedeném na 34. MFF v Karlových Varech) se tak čerstvý padesátník Rogožkin vrací na svoji osvědčenou "loveckou" parketu. Povolal hereckou partu vyzkoušených nimrodů (s nimiž mezitím absolvoval i televizní projekt Operace Nový rok), dal jim pro změnu rybářskou výbavu a vypracoval lehce inovovaný katastrofický scénář jejich pseudorybářského itineráře. Není o mnoho jiný, o nic moc horší, ale také o nic lepší, než bylo jejich první halali. Divák, který ví, co ho čeká a s kým má tu čest, sice očekává, že pro něj Rogožkin uchystal nějaké další překvapení, ale to se pohříchu nekoná. A tak hlavním důvodem toho, že neulovili větší rybu, je fakt, že byli po své první lovecké výpravě, všichni hodně předvítalní a čitelní, a neodhodlali se k tomu, něco s tím udělat. Již ve chvíli, kdy se v pointě expozice objeví na filmovém plátně v akci kráva, vás napadne, zdalipak není ze stejného stáda, jako byla ta, co se proletěla ve Svérázném lovu v pumovnici proudového bombarďáku. A odtud už není daleko k pocitu, že s tím "děžavy" (jak by řekl po francouzsku sečtělý generál Michalyč) by se to nemělo přehánět. Každý (i oscarový) režisér má právo na nějakou slabost, konstatujete velkoryse a vybavujete si, jak Jan Svěrák zaníceně pracoval s veverkou a šneky. Možná je to jenom tím, že Rogožkin má prostě rád krávy, uklidňujete své podezření, že budete konzumovat jen lehce přihřáté pelmeně od včerejška. Jenomže i ostatní fauna, kterou vypustil do rusko-finského výběhu, povýtce spíše kopíruje jenom své předchozí stopy. A možná si za čas budete i lépe pamatovat dopointované kameňáky z původního "kultovního" originálu. Kuzmič, Michalyč & Co. se pro-stě vydali svojí osvědčenou cestou. Jestli vám na ní s nimi bylo na jejich předchozím lovu dobře, vyražte s nimi tentokrát pro změnu na ryby. Nedozvíte se sice, kde vnadit na jesetera, jak zaseknout lososa či kdy bezpečně odjistit dynamitovou nálož pro pořádnou, chlapskou, velkoplošnou rybalku. Ale potvrdíte si, že měřeno průtokem zkonzumované vodky, je ruská duše opravdu bezedná. Autor/Zdroj: Šobr Michal/Cinema