Tento film přímo miluju, protože manželský pár v   podání pana Pivce a paní Šejbalové je nádherný. Je   z nich čišet láska, i když se hašteří či dokonce   přemýšlí o rozvodu. Vždy si ho rád připomenu,   protože ukazuje mi něco, co sám pamatuju, ale   nazažiju, ta vzájemná blízkost, to se v dnešní   době,myslím, už nevidí.

Nezapomenutelně se "ksichtící" a   lamenující Jan Pivec, překrásně šokovaná paní   Šejbalová a nebohé liščí hlavičky, neúprosně   končící pod nůžkama... prostě herecký koncert!

Nezapomenutelné role pana Pivce a Jiřiny   Šejbalové. Při tomto filmu se vždy velice   pobavím.Hercké legendy šedesátých let minulého   století jen ztěží najdou překonání.

Nestárnoucí legenda českého divadla a filmu Jan   Pivec v tomto filmu předvádí jak jinak než zcela   excelentní herecký výkon a dokazuje nám všem že do   starého železa rozhodně ještě nepatří. Jeho   neustálé se divení něčemu a opakování frází jako   "jééžišmarja" nebo to snad není možné se   stalo takřka kultovními. Jen si vzpomeňte kolikrát   zazní třeba v jiném televizním filmu např. v   "Příběhu dušičkovém".? Stále považuji   Pivce televizního za lepšího než toho filmového.   Toď můj názor a nikomu ho nevnucuji. Ve filmu není   vidět jen Pivec velmi zdatně mu při jeho excesech   sekundují Bohouš Záhorský a Jiřinka Šejbalová. Jak   moc jsem se zasmál při scénách na výletní lodičce   na Vltavě, či se stříháním drahého kožichu (a   lištiček na něm) z výprodeje resp. ze   starožitností. Nebo u Záhorského doma, kdy mu   Pivec povídá proč si nezatopí nebo proč si nato   jídlo nevezme talíř. A on mu odpovídá něco jako ve   smyslu to bych ho musel mejt a to bych se musel   zvedat.! Televizní klasika a zlatý fond naší   televizní zábavy. To se prostě musí vidět-a to   nejlépe několikrát, o tom psát prostě nejde. Film   získal v roce 1967 Cenu televizních diváků a Cenu   za nejlepší mužský herecký výkon Janu Pivcovi na   MTF Zlatá Praha.