Detail filmu

         Přehled

• Základní info

• Popis / Obsah 1

• Obsazení 49

• Fotogalerie 1

• Fotky z akcí

• Trailery

• Bibliografie

• Články

• Tiskové materiály

         Ocenění

• Ceny 9
  

• Zajímavosti 2

• Hodnocení 32

• Komentáře 3

         Vyšlo

• VHS / DVD / Blu-ray

• Kniha

• Soundtrack

         Ostatní

• Kino

• TV 1

• Diskuze 0

• Výroba / Uvedení

• Chyby ve filmu 0

• Hlášky z filmu 0

• Tapety - Wallpapers 0

• DVD obaly

• Audio press

• Odkazy

• Aktualizace údajů

Hodnocení filmu

79.7 % (32 hod.)

Rodina pražského zelináře Pavlase byla mezi prvními přistěhovalci, kteří osídlili pohraniční obec Severov. Novým obyvatelům se společně podaří včas a s úspěchem sklidit veškerou úrodu. Německý diverzant, který se vydává za správce pily, je odhalen…

Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu


Ves o pohraničí zaujímá v produkci našeho postátněného filmu zvláštní, možno řici průkopnické postaveni. Tímto dílem zmocňují se naši tvůrčí filmoví pracovníci po prvé poválečné, současné reality. Úkol jistě nesnadný, neboť autoři byli bez jakékoliv zkušenosti a látka, po niž sáhli, je tak syrová, tak mnohoobsažná, tak plná dosud nestráveného kvasu přítomnosti, tak nezažitá v nás samých, že nelze dosti věrně a umělecky závažně formulovat onu velezajímavou etapu životního úseku naši lidově demokratické republiky, všeobecně nazývanou pohraničí.
Chápeme pohnutky, které vedly autory námětu i režiséra, aby se pokusili o zmocnění právě tohoto citové, hospodářsky i sociologicky ~ zajímavého problému. Vzdáváme jim za jejich odvahu i dobrou snahu díky. Bylo třeba (a nejen z uměleckých důvodů), aby se někdo porozhlédl po našem pohraničí, aby připomněl všem statečným pionýrům této moderní kolonisace, že na ně nebude zapomenuto, a bylo třeba připomenout i nám ve vnitrozemí, že práce, kterou vykonali naši noví osídlenci, nás zavazuje k úctě, obdivu i stejnému vypětí všech mravních i fysických sil. ,
Rozjitřená země, tak by se mohl jmenovat Krejčíkův film. Ano, země rozjitřená a rozrušená, země syrová a tvrdá, země dobrodruhů, země německých záškodníků, země našich proletářských podruhů, kteří po prvé začínají lidsky žit. Jedno z nejpravdivějšich a dramat:icky nejsilnějších míst celého filmu to tak jasně říká ústy i gestem slovenského sedláka Hrianky: "Můj majetek? Tady -!" a divák vidí dvě holé, mozolnaté, odhodláním zaťaté dlaně. .
Nemáme důvodů, abychom hledali na scénáři všechny větší či menší chyby. (Jsou tam, nejvážnějším prohřeškem je sama romantická, nedramatická a plochá fabule, ale - vší ať za nás vybírá raději ten, komu bude více nepříjemné thema samo!) Jako největší klad oceňujeme lidi tohoto příběhu. Jsou to živí tvorové, nikoliv vykalkulované figurky ani schemata, dovedou nás svým pravdivě a poctivě žitým osudem přesvědčit a strhnout.
Je samozřejmé, že pohraničí nemohlo být zachyceno v celé své zeměpisné, sociální i umělecké šíři a problematice. Ale jedna ves stačí, abychom mohli nahlédnout do dosti domů, lidských srdcí a osudů. Pak v několika více či méné zdařilých episodách sledujeme proces osídlení od svého nepříliš potěšitelného začátku až do radostnějšího konce. Je zde nadhozeno několik vzájemně se proplétajících a myšlenkově souvisejících motivů, což sice přináší dramatickou roztříštěnost, ale ideový záměr zůstává stále jasný a závěrem vyzni.
Režisér Krejčík se silně uvedl již Týdnem v tichém domě. Ve svém druhém filmu -- obstál ! Neříkáme, že jeho režijní pojetí i zpracování nemá nedostatků (stylová nejednotnost, nedramatičnost a bezkrevnost nejnosnějších scén), ale odvaha, s jakou se zmocnil této živé látky, obrazové cítění, smysl pro kolektivnost davů i lidských osudů, obratnost v individuálních i masových scénách a nejvíce - velká míra vkusu, to vše jsou radostná, zavazující aktiva.
Kameraman Vegrich má nesporné zásluhy na obrazových kvalitách filmu, jemu děkujeme za náš nový venkov bez obvyklé obrázkové nasládlosti a archaické idyličnosti. Je zde poesie, ale nová, poesie rozbitých chalup, blátivých kaluží s troskami vozů, změť chaosu, špíny a zmatku, do něhož vnáší čistotu a řád dvě košťata, navždy zamnetající to všecko svinstvo.
Šustova hudba - krásná, trošku přebujelá a přestylisovaná, ačkoliv z ní to několikrát vykřikne disharmoniemi onoho podivuhodného nervového soustrojí, jehož centrum však nejcitlivěji reaguje ne na hudební akordy, ale na výstřely z automatů či na hvizdot vlaku, vezoucího pašeráky.
Herecké výkony jsou vesměs velmi dobré (i když nebyly nijak snadné). Nejlehčí to měl nesporně R. Široký, který je již v exposicí zavražděn a zmizí z dalšího děje. Zato J. Pivec musil zůstat až do neradostného konce a snaží se zvládnout svou roli zločince co nejpoctivěji. J. Martin, J. Kurandová, B. Záhorský i všichni ostatní svým rolím typově odpovídají, R. Hrušínský ml. má spolehlivý, rutinovaný výkon. Z celkového průměru příjemně vybočuje svým siláckým typem i zde přijatelným pathosem Slovák A. Bagár. Aby pak zajímavosti děje i filmovým divákům nescházel motiv vyvažujícího humoru, zařádí si v několika scénkách K. Effa a L. Lipský, kteří vykonají dost pro obveselení diváků i kritika.
Uzavíráme tuto filmovou kritiku pevnou vírou, že Ves v pohraničí je prvým, ne však posledním filmem o Československu 1948, a že se tomuto filmovému vyjádření naší současnosti. dostane příště kromě dobré a poctivé snahy již také v plné míře opravdu uměleckého -podkladu i ztvárnění.

Autor/Zdroj: Drtílek Miloslav/dobová recenze .....zobrazit méně 

   .....zobrazit všechny obsahy  (1) .....zobrazit více 

Nejnovější komentáře k filmu     Řadit dle: bodů člena | od nejnovějších

	angelika1964 10 / 10	9.8.2009 všechny komentáře člena
Poválečné osídlování Pro mě osobně opět skvost   filmové tvorby 40.let!!   Nejvýraznějsí role, dnes už   téměř zapomenutého J.O.   Martina jako poctivého a   obětavého zelináře Pavlase,   který jde s rodinou do   neznáma-do poválečné   pohraniční vísky Severov. Hned   v úvodu jsme svědky podlé   vraždy muže,který přežil   koncentrák i celou svou   rodinu, aby v prvních měsících   svobody skončil rukou   chamtivého esesáka.   Fascinující scéna, kdy   Pavlasovi projíždějí Severovem   ke svému domu , téměř   hmatatelná přítomnost války ve   zdevastované chalupě a noční   střílení v okolních lesích-to   je kulisa našeho snad   nejlepšího filmu o osídlování.   Postupně přijíždějí další   obyvatelé, poznáme i hlídku   pohraničníků, vidíme, co s   některými lidmi udělá nalezená   schránka se šperky a   starousedlík Pavlas se stává   oprávněně hlavou obce. Řeší   problémy nejen s nepoctivým   úředníkem na okrese(kvůli   mlátičce), ale i rozhádané   sousedy mezi sebou a do toho   se vmísí i němečtí pašeráci.   Ale i Severováci zažívají   pěkné chvilky-to když se (byť   za velmi dramatických   okolností) narodí první dítě   ve vsi! Spory jsou zažehnány,   kluk jako buk je pojmenován po   starostovi-Václav a konečně je   odtajněna i falešná totožnost   pilaře a tím objasněna i   nevyřešená vražda. Esesák je v   přestřelce zabit a dědečkovi   se holubi vrátili! Působivý i   dramatický příběh, jeden z   mnoha pravdivých, které se   zejména v Sudetech opravdu   odehrávaly. Vím to- osobně z   vyprávění své letos 90-ti leté   babičky!!!
	Petra.Barbie 9 / 10	22.5.2008 všechny komentáře člena
Realita poválečných dnů nezkreslenýma očima. Ves v pohraničí je kvalitní   fim z konce 40. let, ještě   neovlivněný ideologií   natupujícího budovatelského   věku. S reálným přístupem   přibližuje proces osídlování   pohraničí a snahu o začlenění   se do nového života. Popisuje   mentalitu jednotlivých   lidských figur s   psychologickou sondou do   jejich niter. I to by však   bylo poměrně slabé, kdyby zde   nebyla použita výborná   detektivní zápletka, perfektně   sladěná s celkovým příběhem.   Ve své době jeden ze   stěžejních filmů.
	vo.truhlastvi 10 / 10	13.10.2007 všechny komentáře člena
Ves v pohraničí Film ukazuje někdy těžké a i   trochu komické osidlování   českého pohraničí po 2.světové   válce,ukazuje různé charaktery   lidí,poctivé,ale i podvodníky   a lenochy.