Obsah filmu Tísňové volání
Při hodnoceních české filmové detektivky ze současné produkce se takřka bez výjimky objevuje jedna a tatáž výtka: snímky postrádají vnější nevyhnutelné atributy daného žánru, akčnost, dějovou dynamiku, velkorysejší realizační pojetí, napětí. Zjednodušeně řečeno, namísto dramatických honiček, soubojů, rychlého střídání prostředí a vzrušujících situací přicházejí ke slovu (a zpravidla právě jen ke „slovu“, neboť obrazová složka spíše sekunduje) dlouhé dialogy vyšetřovatelů, informace ponejvíce zprostředkované, retardující snahy o psychologizující meditaci. Jako bychom chtěli „pokleslý“, relaxační žánr detektivky a krimi rehabilitovat tím, že...
Při hodnoceních české filmové detektivky ze současné produkce se takřka bez výjimky objevuje jedna a tatáž výtka: snímky postrádají vnější nevyhnutelné atributy daného žánru, akčnost, dějovou dynamiku, velkorysejší realizační pojetí, napětí. Zjednodušeně řečeno, namísto dramatických honiček, soubojů, rychlého střídání prostředí a vzrušujících situací přicházejí ke slovu (a zpravidla právě jen ke „slovu“, neboť obrazová složka spíše sekunduje) dlouhé dialogy vyšetřovatelů, informace ponejvíce zprostředkované, retardující snahy o psychologizující meditaci. Jako bychom chtěli „pokleslý“, relaxační žánr detektivky a krimi rehabilitovat tím, že jej zbavíme jeho nejvlastnějších zákonitostí, tajemství a napětí.
Připomínky zcela jiného druhu si zatím vysloužil druhý celovečerní titul režiséra a spoluscenáristy (s autorem námětu Otto Zelenkou) Miloše Zábranského, nazvaný TÍSŇOVÉ VOLÁNÍ. Zcela paradoxně vycházejí z opačného extrému a operují s tvrzením, že tvůrci svůj obraz „odvrácené strany“ noční Prahy příliš nadsadili, že jej zkreslili až na hranici bezvýchodného pesimismu, krátce: že dnešní realita v této filmové podobě neexistuje.
Podle mého názoru zvolili autoři Tísňového volání výjimečnost a určitou bizarnost svého pohledu zcela právem, v duchu promyšleného záměru (a snad i proto, aby překlenuli slabší místa námětu, což jim těžko můžeme vyčítat). Prahu těchto dnů a především nocí totiž sledují očima příslušníka Veřejné bezpečnosti a jeho spolupracovníků, lidí, kteří den co den projíždějí naším hlavním městem v hlídkovém voze a reagují na výzvy známé „stopadesátosmičky“, linky tísňového volání. Je tedy zřejmé, že „jejich“ stověžatá je jiná, než Praha okouzleného turisty či pokojného obyvatele usínajícího před televizní obrazovkou. Profese je nutně zavádí na místa zdánlivě atypická, setkání s příživníky, opilci, prostitutkami či tragikomicky svéráznými figurkami ztemnělých ulic jsou pro ně každodenní rutinní záležitostí, již posuzují s nadhledem, nikoliv však s absencí elementárního lidského citu. Konečně právě postoj hlavního hrdiny (představuje jej Josef Vinklář), jenž je v „civilu“ obdivovatelem architektonických a přírodních krás Prahy, inspiroval jednu z nesporných kvalit filmu — epizodické, obrazové (charakteristická kamera Josefa Hanuše) i významové kontrasty různých podob města; hrubé a hloupé násilí pod čistou velebností portálů a fresek, smrt jako skvrna na jasu vltavského svítání. Škoda jen, že tento hrdinův postoj působí v textu zbytečně proklamativně.
Bez zajímavosti není ani další motiv příběhu, příslušníkovo podezření, že do sporu se zákonem se dostal jeho vlastní syn. Zatímco poněkud mentorské rodičovské rozptylování á la „co vlastně o svém dítěti víme“ děj spíše zavádí a zpomaluje, následná setkání „otce v uniformě“ s určitou částí dnešní mládeže obohacuje příběh o nový rozměr. Z mozaiky napohled nesouvisejících „případů“ (vandalové, narkomanka, diskotéka versus průzračný tanec na Starém Městě) se pomalu rodí nenásilné otcovské i lidské poznání, neodsuzující šmahem bez rozdílu; poznání o to tragičtější, že jej zdánlivě popře hrdinova smrt. A je-li snad režisérův doklad o té nejproblematičtější části naší mládeže maličko nadsazen (spíše co do vnějškové příslušnosti výhradně k životnímu postoji ve stylu tzv. punk), má pro své pojetí přinejmenším dvě důležitá ospravedlnění. Jednak výrazná stylizace těchto antihrdinů, efektní a odpudivě výmluvná zároveň, zvyšuje celkovou účinnost filmové výpovědi, jednak právě touto volbou vyslovil nanejvýš aktuální varování. Nejsou-li zobrazené projevy mládeže ještě typické a převažující, neznamená to, že u nás neexistují, že jejich implantace na české podmínky je fikcí či otázkou vzdálené budoucnosti.
Tísňové volání nelze považovat za detektivku v tradičním slova smyslu. Spojuje akční, napínavou podívanou s apelem, jenž by se dal přirovnat k onomu příslovečnému volání žíznivého na poušti, volání jistě ne beznadějnému, ale nebývale otevřenému a varovnému. Přitom realizovanému natolik osobitě a zároveň dostatečně profesionálně, abychom jej mohli považovat za zdařilé vykročení mladého talentovaného režiséra.
SPÁČILOVÁ, Mirka. Volání na poušti. Scéna. 1986, roč. 11, č. 17, s. 5. < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 22.4.2012
Český pokus o detektivku z doby normalizace. Žádné mobily, žádné počítače, maximálně vysílačky. Policajti měli představu o všech, kdo se jim pohybovali v rajónu a byli i dost akční. Občas trochu naivní, jednodušší dialogy, zdlouhavý úvod s nostalgickou procházkou po Praze. Tísňové volání je důkaz, že i za blahého socialistického rozvoje se kradlo a vraždilo. Překvapila mě role Broňka Černého, myslela jsem si, že hrál vždycky jenom ve Sluncích a senách.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 31.7.2011
Docela dobrý filmTen film je docela dobrý, ukazuje službu jedné hlídky VB v Praze v r 1985 a myslím že to je docela zajímavý film.
Trochu nechápu komentáře pánů níže - prý je film málo akční. Co byste chtěli? Aby se tam střílelo ze samopalů jak v nějaké americké gansterce? Ve filmu byly "jen" 3 vraždy a hlavní hrdina zemřel po bodné ráně nějakého magora, který předtím chodil s kumpánem po Praze a spolu s ním znásilnil a zabil 2 ženy. To je Vám málo? Film se celkem poved. Pokud se ovšem rozhodnete se na něj podívat, nečekejte žádnou akční střílečku, ale zajímavý pohled na Prahu, která ještě nebyla načinčaná čistými omítkami nahozených starých památek - a to má svoji atmosféru a kouzlo a to se počítá. Jinak - souhlasím s curilem - jak by asi vypadal podobný film z dnešních dnů z nějakého většího města?
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 25.9.2010
Něco málo kladných bodíků bych přisypal za celkem slušnou hudbu. A taky za Josefa Vinkláře, i když jeho postava pupkatého akčního hrdiny v zelené uniformě je trochu tristní. Dějově strašně statické, ale jak už tu bylo řečeno, aspoň ty noční záběry staré Prahy jsou fajn.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 24.9.2010
Záznam noční služby policejní hlídky, která kontroluje pražské ulice. Dnes by se asi poručík Kabát podivil, kdyby vyjel do nočního města s hlídkou. Zvláště u nás na severu Čech. Po sedmé hodině se prakticky pohybují po městě pouze cikáni a drógo drógo. Slušní lidé jsou nuceni vyklidit prostor. Tak vypadá naše demokracie.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 17.8.2010
Velmi nudný a pomale plynoucí děj,film už se dá brát jenom jako dokument doby,směšná je představa režiséra o tom jaká je panková hudba.Jediné co film zvedá je pan Vinklář, záběry Prahy a také Oldřich Vlach v malé roličcekapsáře.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 5 / 10
Přidáno: 18.11.2009
Snad to měl být pohled na práci jedné osádky vozu VB, snad v tom měl být i smysl pro akčnost. Nepovedlo se. Myšlenka jistě dobrá, provedení hodně nedostatečné. Film je i dokumentem ukazující historickou část Prahy. Např. Týnský chrám v polovině osmdesátých let je viděn zahalený do lešení. Ty dobové záběry jsou asi jediným zajímavým z celého filmu.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
10 filmů, které komentovali někteří uživatelé co tento film