Zatleskal jsem...
Jestli se filmy dají zhruba rozdělit na ty "o   něčem" (hodnotné) a na ty "o ničem"   (hodnoceny diváky převážně jako špatné), tak   tenhle film byl prakticky "o ničem", ale   přesto mě zaujal, mile potěšil.
"Vás ta   škola nezajímá už natolik, že ani   nevyrušujete". Ano, Vladimír Dlouhý už ani   nevyrušoval ve škole ani v praktickém životě,   naprostý pohodář, bral všechno tak- jak to je,   protože věřil tomu, že to tak má být.O nic se   nesnažil, neusiloval taky o nic, co by ho jenom   trošku přesahovalo...hrál si v dixilendu na banjo   a snažil se dostat Dádu Patrasovou. Proto taky bez   váhání přijal nabídku na "emigraci" od   svých dvou kamarádů (Kaiser, Kraus) i když věděl,   že neutíká od ničeho - pokud tady někdo nevidí   jediný důvod v tom, že opustil (byl otcem vyhozen)   rodinný pelíšek - a zrovna tak, že není důvod   utíkat k NĚČEMU ve smyslu trvalé emigrace.   "Ještě jsem neviděl moře"....tedy do   Polska a potom se uvidí. Všechno bez přípravy, bez   mapy, prakticky bez peněz...prodané kolo a stovka   od Krause, který miloval svoje rodiče natolik, že   nakonec cuknul. V Polsku chycen (opět naprostá   pohoda s polskými pohraničníky, ochota,   úsměvy....dokonce se předvedl, jak na to banjo   válí), "deportován" domů, kde už ho s   úsměvem přivítal kámoš Kaiser. "Tak kdy   pojedete"...otázka od bubeníka Jeňýka Pacáka,   který vůbec nic nezaregistroval.
Film, kde se   nemoralizuje jenom konstatuje, kde se nehodnotí,   nezaujímají se žádná stanoviska, věci se ukazují   takové jaké jsou a ne takové, jaké by jsme je   chtěli za každou cenu mít, problémy se neřeší,   nýbrž (po vzoru buddhistů) se nechávají   "vytvrdnout"...všechno to jenom plyne a   plyne a plyne

Film, který jsem už určitě kdysi viděla, ale ze   kterého mi v hlavě nezůstala ani ta nejmenší   stopa. A na který asi zase hezky rychle   zapomenu...

Tento film vypadá spíše jako absolventské dílo   celé jedné generace začínajících herců - Dlouhý,   Kraus, Kaiser, Patrasová, Vydra, Hálová a snad   další. Film je takový nemastný neslaný. Je to   takové úsměvné i vážné vyprávění o   "pokusu" tří mladíků o emigraci. Za   kopečky si vyberou cestu přes Polsko. Jedná se o   retrofilm natočený v roce 1977 a vyprávějící o   době roku 1961. Podle toho to taky vypadá. Údajný   bojovník s minulým režimem Jan Kraus tu hrajě v   jedné z mnoha normalizačních filmů. Ještě se musím   podívat, jak to bylo u nás s používáním papírových   pivních tácků v hospodách. Používaly se v roce   1961 už běžně? A nebo, v této době, a ještě   nějakou dobu později se pod půllitr dával talířek?   Pokud papírový tácek se používal později, pak je   to tip na chybu ve filmu. Pravda je ta, že   papírovému tácku je už více než sto let. Kvůli   takové blbině se zajímám o historii papírového   tácku pod pivo. No. A teď ještě k filmu.
Dopadne   to tak, jak to má ve správném socialistickém filmu   točenému pro mládež dopadnout. Mladíci nakonec   republiku neopustí. Touto následující větou se už   opakuji ve více komentářích - film je zajímavý   jako dobový dokument a doporučil bych jej pro   milovníky a sběratele československých filmů.

Naivní, nudné, s trapnými vsuvkami psanými na   obraz. Dokážu pochopit potřebu mladého jedince   zažít nějaké dobrodružství a změnit svůj život,   ale tohle byla dost velká naivita. Jediným kladem   budiž mladičký Dlouhý a další - Kaiser, Vydra...