Sny o Zambezi

Tohle asi mělo být drama ale působí to spiš   moralisticky než dramaticky. Karel Štorkán   napsal scénář podle vlastní novely a   přestože ve filmu hraje v hlavních i   vedlejších rolích hromada známých (a   prokazatelně dobrých) herců na výsledku se to   nijak neprojevuje. I přes solidně vedenou kameru   a snahu Svatopluka Skopala, Oldřicha Kaisera,   Karoliny Slunéčkové, Oty Sklečky a dalších   je to sotva průměrný film, na který člověk   koukne a už si na něj nikdy nevzpomene.

Nic pro mne. Auta jsou mi ukradená a jakékoli   závody s nimi považuji za pitomost. Závodník   zde také ukázal svou inteligenci, když vyměnil   dům za plechovku na kolech. Blb no. Ale musím   přiznat, že jsem nepřetáčel a film dokoukal   až do konce, takže mu dvacítku, nonens volens   dát musím.

Dramatizace příběhu o jednom velkém snu.   Cestovatelském snu po stopách cestovatele Emila   Holuba. Nepřízeň osudu však zapříčiní, že   se vše zhatí. Ale proč se toho vzdávat. Sen je   sen a tak se za jeho splněním půjde za každou   cenu. A neexistuje překážka, která by se   nedala překonat. V tomto snímku výborně   exceluje Oldřich Kaiser. Byla to doba, kdy kromě   humorných skopičin ještě hrál ve filmech   dramatické role a poměrně dobře.   Nepochopitelně zapomenutý snímek, který není   zase až tak špatný, jak by se mohlo zdát. Má   švih, tudíž se netáhne a svým způsobem i   zaujme. Jistého moralizování se nevyhnul, ale   to bylo za socialismu takovým poctivým   pravidlem, takže jinak to ani nešlo. Rozhodně   neuráží a troufám si tvrdit, že se mu   nevyrovnají mnohé snímky ze současnosti.

průměrný snímek ze začátku 80 let,zajímavý   pouze účastí několika známých tehdy ještě   hodně mladých herců a tehdy velmi populárního   moderátora auto-moto-revue Jana Slepičky

Snadno zapomenutelný podprůměrný film, který   nezachránili ani kvalitní herci Oldřich Kaiser   a Svatopluk Skopal.