Asi budu zas jednou nespravedlivý...
Já vím, že je to agitka, že je natočená podle   nepravdivého příběhu, a snad si ani tak vysoké   hodnocení nezaslouží, ale ode mne je to pětka. Tak   mi to vychází, když sečtu bod za obsazení, bod za   režii (však taky byl Balík těsně před svým   vrcholem) a pak ještě dva body za Hrušínského   skvostného Böhma! (Jak jsem tak nahlédl níže, pro   ty mladší už je zřejmě neuvěřitelné, že v těch   dobách "sekal" jednoho záporáka za   druhým.) - Cože, že to takhle na těch pět bodů   nevychází? Ale jo: jeden je za to, že jsem byl   mladej (já psal, že nebudu spravedlivý).
  Bohužel slabinou tohoto zpracování dnes je   paradoxně právě to, co bylo původně jeho   předností: elegantní zkratka, ta neukecanost, to,   že neilustruje doslovně úplně všechno z předlohy.   Je to snad dáno tím, že tvůrci tehdy správně   vycházeli z všeobecné znalosti   "Reportáže," kterou tenkrát museli   přečíst skoro všichni; byla opakovanou povinnou   četbou, a četly ji povinně nejen děti a studenti,   ale i vojáci (a byli ze znalosti detailů i   mytologických okolností zkoušeni, a když uspěli,   měli o hodinu delší vycházky), odboráři, čtenářské   kluby... Takové vynucování nás už doufám nikdy   nepotká, důsledkem pak v tomto případě ovšem je,   že pro mladší generace se film může stát poněkud   nepřehledným.

Dvě hvězdy jsou z nostalgie, jinak totální blbost   ve které si zahráli dobří herci vedle totálně   zblblých komunistů.

Váhám, jak ohodnotit toto dílo. Měl jsem možnost,   přečíst si za socialismu toliko opětovanou a   propagovanou knižní předlohu, která tehdy byla   součástí povinné četby a mimo jiné získala   mezinárodní cenu míru. Ale četl jsem ji až letos,   a to zcela dobrovolně. Kniha na mne zapůsobila   velmi silně natolik, že se mi ani nechtělo ji   odložit a stále mi znějí v uších závěrečná slova   knihy: "I má hra se chýlí ke konci. Ten už   jsem nenapsal. Ten už neznám. Tohle už není hra.   To je život. A v životě není diváků. Opona se   zvedá. Lidé, měl jsem vás rád, bděte. " Ano,   jak napsal Julius Fučík. V životě není diváků. Ale   když tu ta možnost je, tak proč se na něčí život   nekouknout, když už je zfilmovaný. Další otázkou   však je celkový výsledek. Výsledek je ten, že   kdybych knihu nečetl, tak z poloviny filmu nic   nemám, protože bych nevěděl, o co tam jde. Tento   fakt však pominu. Film jako celek je průměrné (a   proč to neříct otevřeně propagandistické a   komunistické) dílo, které jistou uměleckou hodnotu   a výpověď obsahuje a je výjimečné pouze tím, že se   příliš dlouho sušilo v archivu a v televizi na něj   takřka vůbec nenarazíte. Proto se film stává   vzácným. Ale to je tak vše. Mimochodem, toto je   jeden z mála filmů, kde můžete vidět Rudolfa   Hrušínského jako gestapáckého komisaře a tím pádem   záporáka. Filmu (tady bych měl říci spíše Julovi   Fučíkovi) ode mne náleží čtyři hvězdičky za vcelku   zajímavý děj a dvě hvězdičky pak za herecké   výkony. A vychází mi z toho krásný průměr.