Obsah filmu Psohlavci
Druhé, tentokrát již barevné zpracování románu Aloise Jiráska o vzpouře Chodů proti cizáckému šlechtici.
Všudy přítomný vykladač a strážce Jiráskova díla ministr a profesor Zdeněk Nejedlý byl prý s ateliérově kulisovitou a značně statickou ilustrací vybraných výjevů z klasické předlohy spokojen.
Autor/Zdroj: /Popis
SKUTEČNOST, ŽE DO NAŠICH KIN přichází barevný filmový přepis Jiráskových "Psohlavců", je sama o sobě významná. Vždyt' historie této slavné selské vzpoury vnikla hluboce do vědomí národa právě v Jiráskově literárním zpracování. Ideová síla i dramatičnost, pravdivost a působivost charakterů postav i situací, to všecko...
Druhé, tentokrát již barevné zpracování románu Aloise Jiráska o vzpouře Chodů proti cizáckému šlechtici.
Všudy přítomný vykladač a strážce Jiráskova díla ministr a profesor Zdeněk Nejedlý byl prý s ateliérově kulisovitou a značně statickou ilustrací vybraných výjevů z klasické předlohy spokojen.
Autor/Zdroj: /Popis
SKUTEČNOST, ŽE DO NAŠICH KIN přichází barevný filmový přepis Jiráskových "Psohlavců", je sama o sobě významná. Vždyt' historie této slavné selské vzpoury vnikla hluboce do vědomí národa právě v Jiráskově literárním zpracování. Ideová síla i dramatičnost, pravdivost a působivost charakterů postav i situací, to všecko zajistilo "Psohlavcům" popularitu, jaké dosáhlo jen málokteré dílo. Tyto rysy je také předurčovaly pro film.
První filmové zpracování .,Psohlavců" z roku 1931 se nezdařilo pro neuměleckost a povrchnost režie. Autoři nynější adaptace přistupovali k románu mnohem odpovědněji, ale zřejmě také s jistou obezřetností a obavou, způsobenou velkou znalostí a oblibou románu u diváků i závažností díla samotného. Snaha po věrnosti k literární předloze však přivedla scénáristy O. Kirchnera, J. Mařánka a M. Friče (který je také režisérem filmu) do takové závislosti na ní, že si nedokázali vytvořit vlastní, na románové formě nezávislou koncepci příběhu. Scénář je průřezem celého románu, ale je to průřez tak rychlý a kusý, že v něm nezbyly čas ani místo na hlubší prokreslení charakterů postav, na bližší zdůvodnění jednotlivých situaci. Hodně se tu konstatuje a ukazuje, ale málo zdůvodňuje a objasňuje. Tak je plné pochopení filmového příběhu často závislé na znalosti románu. Divák, který nezná Jiráska, sotva na příklad pochopí, že mezi prvními scénami filmu je celkové časové rozpětí několika desítek let; uniknou mu často souvislosti mezi jednáním Lammingera a Chodů (zejména ve scénách soudního projednávání chodské žaloby a zákulisí těchto jednání), budou mu nejasné i závěrečné obrazy filmu, které mají ukázat příčiny Lammingerovy smrti v jeho životě od Kozinovy popravy. Neobjasnění souvislostí mezi jednotlivými scénami ,je příčinou dějové roztříštěnosti filmu která zatemňuje i charaktery postav, způsobuje kusost děje a vede k přibližné ilustrativnosti.
V postavách filmu se setkáváme s řadou vynikajících herců. Jejich herecký výkon však trpí nedostatky scénáře, které jim nedovolují vytvořit plné a bohaté charaktery jiráskovských postav. Herecké umění národních umělců Zd. Štěpánka a Jar. Průchy v rolích Kozinova děda a Matěje Přibka, stejně jako umění dalších představitelů - Peškova Jiskry, Dohnalova Adama Ecla, Kurandové jako Kozinovy matky a jiných - tak zůstalo nevyužito. Ucelenějšími, a proto působivějšími postavami jsou Nedbalův Lamminger a Kopeckého Koš, kteří mohli lépe rozvinout své herecké umění díky hlavně lépe napsaným postavám ve scénáři, Nezdařenou postavou však je hlavní hrdina příběhu Kozina v podání Vladimíra Ráže. Charakter této postavy. jak ji Ráž vytvořil, se místy povážlivě rozchází s představou lidového hrdiny - bojovníka za práva lidu, jakým Kozina je. Tento filmový Kozina je příliš měkký a nebojovný, příliš konvenční na to, aby mu lid mohl svěřit vedoucí roli ve svém zápasu.
Řadu dalších postav poznáváme většinou jen v titulcích. Ve filmu se jen mihnou bez bližší charakteristiky, ačkoliv na jejich obsazení nebyla šetřeno nejlepšími hereckými silami. To platí o většině ženských postav, o šlechticích kolem Lammingera i o soudcích.
Režisér filmu, laureát státní ceny Martin Frič osvědčil své režijní mistrovství na řadě znamenitě pojatých scén, které citlivě, se smyslem pro obrazovou monumentalitu snímal Jan Stallich. Takovou emotivně neobyčejně silnou scénou je Kozinova poprava, v níž dusná atmosféra, kontrastující s masovou silou dočasně pokořeného lidu, vytváří mohutný obraz nezničitelnosti spravedlivého boje za svobodu. Působivé záběry ohromného prostranství, obrazové vystižení propastného rozporu mezi panstvem a utlačovaným lidem, řadí tuto scénu mezi nejlepší v naší kinematografii. Ale i jinde dokázal režisér pravdivě ukázat rozpor mezi šlechtou a lidem. Scéna tragického průvodu poražených chodských bojovníků je účinné střižena do scény slavnostního průvodu honosné šlechtické svatby. Takových působivých kontrastních a monumentálních scén najdeme ve filmu více. Chybí jim však bohužel to, co by je sjednotilo do uceleného obrazu: jednolitý, v postupu jednotlivých scén logicky na sebe navazující dramatický děj:
To, co chybí scénáři i filmu, totiž ideová jednota, dramatická ucelenost a jednotný účinek, to jsou naopak hlavní přednosti hudby národního umělce E. F. Buriana. Jeho hudba v mnohém překonává ideové nedostatky a neujasněnosti filmu, působivě dotváří dramatickou linii děje. Monumentalita hudebního vyjádření chodského zápasu za svobodu účinně kontrastuje s hudebním obrazem přecitlivělé a malicherné šlechty. Vrcholu dosahuje v úderném motivu Kozinovy popravy, který v závěrečné části filmu týrá Lammingerovo svědomí, až urychlí jeho smrt - je to příklad neobyčejně účinné hudební symboliky, která značně pozvedá jinak sestupnou dramatickou linii závěru filmu.
Technickým nedostatkem filmu jsou mnohdy předčasně "ustřižené" scény, které nejen zabraňují v účinném doznění myšlenky a atmosféry obrazu, ale nezřídka ulamují i konce vět.
Film .,Psohlavci" je spíše řadou ilustrací k Jiráskovu románu, často režijně i obrazově mistrně zvládnutých, než svébytným uměleckým dílem, které by mělo vlastní ideovou i dramatickou koncepci tak, jak ji má Jiráskovo dílo. Vysokého ocenění si zasluhuje hlavně hudební stránka, která může být v mnohém vzorem i autorům ostatních složek díla.
Autor/Zdroj: Dvořák Ivan/dobová recenze
Chodové střežící hranice byli lidé svobodní, poddaní jen králi. Jejich území však bylo prodáno radovi Lamingerovi a ten toto právo neuznává. Spor se dostává až k vídeňskému soudu, který nároky Chodů nepotvrdil.
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 25.10.2010
Psohlavce jsem četla coby povinnou školní četbu a líbili se mi. Rovněž tak mám ráda film, podle nich natočený. Je ovšem nutné si uvědomit, že pan Jirásek byl vynikající spisovatel, ale také velký fabulátor a "pohádkář". A něco si v duchu doby přidali i filmaři, takže v žádném případě nelze film brát jako kapitolu z učebnice dějepisu. Vždyť už jenom za ten název by bodří Chodové pana spisovatele pěkně prohnali čakanama - v jejich době to totiž byla posměšná nadávka...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 4 / 10
Přidáno: 24.10.2010
PsohlavciAbych pravdu řekl, Psohlavce jsem nikdy nečetl, ale ostatní díla Aloise Jiráska znám velmi dobře. A docela si mi i líbí. Má takový zvláštní osobitý styl, který mi zde ale bohužel chyběl. A tady se plně zosobňuji s recenzí napsanou v obsahu, že se jedná spíše o sled obrazových výjevů, než o nějaký ucelený příběh. A pro mě, který ještě toto dílo nečetl (slibuji, napravím) zde bylo dost věcí zavádějících a nejasných.
Tvorba Martina Friče se mi vesměs líbí (aspoň tedy to co znám, v jeho filmografii mám docela velké mezery a neminuli mne akorát jeho slavnější díla jako "Pekařův císař, císařův pekař", "Pyšná princezna" nebo třeba "Škola základ života", ostatní se mi povětšinou netýkají, ale rozhodně někdy v budoucnu si plánuji aspoň něco pustit) a je tedy škoda, že Psohlavci dopadli tak jak dopadli.
Na závěr jenom taková perlička: Když na počátku dvacátého století připravovali v Plzni Psohlavce na prkna znamenající svět, hádali se, jakou barvu má mít Kozinův kabát, zda bílou nebo modrou. Skončilo to tak, že museli napsat panu Jiráskovi, aby jim poradil. Ten odpověděl, že jasně bílý...
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 8.3.2010
Na svou dobu to bylo až překvapivě dobře natočené dílko.Sice jsem to očekával trochu víc jako velkofilm,ale i tak jsem byl velmi spokojen.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne