Je to skvělý film pro děti
Absolutně nesouhlasím s komentáři, které jsou tady   pod filmem uvedeny. Je mi úplně fuk, jak se   dostaly loutky do popelnice. Třeba je tam hodil   někdo, kdo si myslel, že v té brašně je něco víc,   než tam pak našel. Ale hlavně, o tom ten film   není. Ten film má svou poetiku, dětští hrdinové   jsou v něm dětsky opravdoví a hodnoty jako   kamarádství, nadšení pro věc a obětavost pro ně   nejsou jen prázdná slova... Nakonec po Lupínkovi a   dalších loutkách pátrají všechny děti a i když si   Pepík Barnabáš vymýšlí různé lsti, jak se k   jednotlivým loutkám dostat, je to jenom proto, aby   se mohl stát členem party dětí, která hraje   divadlo (a mít nějaké kamarády). Pokud v tom tohle   někdo nenašel a dívá se na to jako jen na nějakou   dětskou detektivku, pak dost přesně nepochopil   smysl toho filmu...Jinak za zmínku také stojí   kouzelná atmosféra Prahy přelomu 50. a 60.let   20.století, kdy se film natáčel...Prostě skvělý   film pro děti z doby, kdy jsme ještě uměli filmy   pro děti točit.

Budovatelská
Beru to jako pokus o socialistickou agitační   dětskou zábavu. Chvílemi je film i zajímavý,   většinou ale budovatelská nuda, obzvlášť ta píseň   o družici, jíž všichni tak nadšeně zpívají.   Spoustu momentů ani nechápu (jak se třeba loutky   mohly dostat do popelnice - na to film odpověď   nedal...). Taky mě zaujala třídírna komunálního   odpadu... to fakt existovalo??? I chování všech   postav je jaksi nestandardní... štěstí, že se z   toho Vorlíček brzy dostal.

No, tak mě v první řadě překvapilo, že je to   barevný, protože s tím jsem fakt nepočítal a hned   na začátku mi to zvedlo náladu. Pak už jsem se   spíš jenom nudil a pozdější potenciál Václava   Vorlíčka v tom vážně vůbec nenajdete. Na druhou   stranu, jestliže je tohle starý padesát let, zas   taková hrůza to není.

Jeden z prvních filmů režiséra Václava Vorlíčka.   Tradice českého dětského filmu pokračovala i v   této nepříliš nápadité detektivce o loutkářském   pionýrském souboru a ztrátě jejich kufru s   loutkami.