Stín létajícího ptáčka (1977)

Nahrát obrázek

Žánr:

psychologický

Země:

Československo

Délka:

89 minut

Premiéra v ČR:

1.10.1977

Fotogalerie obsahuje 6 fotografií

58.6%

imdb.com

Obsah filmu Stín létajícího ptáčka

Zobrazit více >

V novém českém barevném filmu tvůrčí dvojice Jaroslav Balík – Jan Otčenášek, nazvaném poeticky, ale jak potom z filmu vyplyne naprosto věcně STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA, jsme svědky zrodu současného uměleckého díla promlouvajícího silně k současnému divákovi o současných věcech i myšlenkách, filmu nejenom v současnosti odehraném, nýbrž tuto naši současnost opravdu zobrazujícího.

Spisovatel Jan Otčenášek a režisér Jaroslav Balík nepracovali spolu poprvé. Z jejich souznící tvorby vznikl před časem rovněž znamenitý film Milenci v roce jedna a například televizní inscenace Romeo a Julie na konci listopadu. Rukopis obou těchto tvůrců vyznačuje nenápadnost, přitom však hloubka pohledu. Na první dojem to vypadá jako glosování všední události, ale není to nikdy jen popis, jejich pohled zabíhá pod povrchní vrstvu a odhaluje postavy a především jejich vzájemné vztahy plasticky, zřetelně a tak, že přestáváme být jen náhodnými a nezúčastněnými diváky a stáváme se brzy spoluhráči. I v tomto filmu, kde jde o věci tak jemné, že je opravdu lze přirovnat k chytání stínu létajícího ptáčka. Předivo lidských vztahů je jemné, přejemné. Stačí málo, zašmodrchá se, stačí víc, potrhá se. Proto k němu lze přistupovat jen s čistým srdcem a dobrou vůlí. To všechno tvůrci filmu dokázali. Proto potom jejich dílo přesvědčuje, získává, strhává.

Ve filmu jde o zvláštní situaci, která se vyvine po tragické náhodě tak, že mladá servírka Jana, dítě Prahy a svého zaměstnání, vstoupí do rodiny zasloužilého funkcionáře a veřejného činitele a jeho ženy, manželů Sochorových. Nebudeme prozrazovat jak, nebudeme říkat proč, to se dozvíte v kině. Ale všechno se začíná teprve tím, že se navzájem srazí dvojí životní pocit, dvojí moudrost (nebo v případě Janině spíše nedostatek moudrosti), dvojí životní zkušenost i nezkušenost. Zatímco matka mnohem citověji srdcem vycítí blízkost vztahů k dívce, která může být její dcerou, neptá se dál a jde přímo za ní s odkrytým hledím, s upřímností, která odzbrojuje a sbližuje, otec nemůže překonat zábrany vlastního rozumového uvažování. Tak dojde ke konfrontaci dvou generací: té, která bojovala za to, co dnes máme, která pomáhala dnešek vytvořit, a té, která se do něho už narodila a již nelze vyčítat, že nebyla při tom, když se vedl boj zrodu. Film se dokázal podívat na celý případ, na celou tuto konfrontaci bez toho, že by zaujal zaujaté stanovisko jen jedné strany. Režisér Balík o tom sám řekl: „Z ideového hlediska není náš film postaven na vztahu Jany k manželům Sochorovým, ale na vztahu všech hlavních postav k bouřlivě se rozvíjející společnosti, ve které žijí.“ Ano, a to právě umožnilo nestavět se zaujatě jen na tu či onu stranu. Proto v této konfrontaci, při které se přistihneme, že jako diváci sami tu souhlasíme, tu se přeme a dokonce v duchu hádáme, proto tedy v této konfrontaci tak jako v životě má někdy pravdu zkušený muž, někdy však i zcela nezkušená a místy až trochu drzá dívka.

Velikost filmu spočívá v tom, že se mu daří dokázat, jak taková konfrontace generační, zakotvená pevně v socialistické morálce, neznamená a ani nemůže znamenat nějaký generační boj, nýbrž nakonec vzájemné obohacování. Jana je chvílemi až trochu mladicky fanfarónská, ale on otec Sochor zase někdy trošku mentoruje. Film neuhýbá ani jednomu a ani před jedním. Protože však jde o lidi žijící v této socialistické skutečnosti, dochází mezi nimi – a nemůže mezi nimi nedojít – k vzájemnému pochopení. Ke konci není sice všechno beze zbytku vyřešeno, ale hrdinové našli k sobě cestu. A poctivou, bez frází, bez kompromisů, které by všechno narušovaly.

Ve filmu zaznívá i ostrá polemická nota vůči současným konzumentským maloměšťákům (Janina přítelkyně servírka) a někde zase se tvůrci přece jen trošku ulili (druhá dvojice, kde vysoký věkový rozdíl není na překážku dokonce vztahu mnohem užšímu). Je to však ve svém celku film výjimečný. Promlouvá k hlubokému morálnímu problému naší současnosti. Vystihuje, že v socialismu nelze jen žít, že je nutné žít socialisticky.

Provedení odpovídá velikosti ideového záměru tvůrců. Režisér Balík měl zvlášť šťastnou ruku, když pro postavu Jany našel debutantku Evu Píchovou, která se rázem zapsala neodmyslitelně do naší kinematografie. Petr Haničinec v roli Sochora přesvědčuje každým gestem, každým zapovězeným slůvkem, každou i nevyřčenou námitkou. Je to zralý výkon skutečného svérázně filmového umění. Věra Galatíková jako Sochorová nemá hluchého místa, je z jednoho kusu, její postava má zcela vyhraněnou psychologii, reaguje naprosto logicky podle ní. Mateřská touha na jedné straně, společenská odpovědnost na druhé, to vyznačuje manžele Sochorovy. A Janina na jedné straně drzá otevřenost, současně však skrývaná citlivost a schopnost pochopit i docenit, to všechno jsou roviny, v nichž se celý příběh rozvíjí.

Kameraman Jiří Macháně neměl tak snadnou práci, jak se může zdát. Navíc barva tu mohla při menší citlivosti i rušit. Všechno je však obrazově laděno tak, že to odpovídá záměru filmu, že to posiluje a obohacuje náš pohled do nitra jeho hrdinů. Také vzpomínkové scény zobrazením rozkvetlé louky mají silný emotivní náboj. Tomu pomáhá jako už mnohokrát v Balíkových filmech i tentokrát také hudba Karla Mareše. Možná si jí jako diváci ani zvlášť nevšimneme, to však je dobře, protože se nevyřazuje z díla nebo dokonce nad ně. Právě však pomáhá dotvořit celou onu napjatou atmosféru, v níž se odehrává myšlenková konfrontace, velmi důležitá pro naše dnešní uvažování.

V dramaturgické skupině Vladimíra Kaliny se podařilo vytvořit opravdu hluboký film. Film, který promlouvá silně ke každému citlivému divákovi, který nadhazuje mnoho k dalším úvahám a promýšlení. Film, který lze bez váhání a s radostí označit jako důstojné dílo socialistické, současné naší kinematografie.

KLIMENT, Jan. Stín létajícího ptáčka. Radostný úspěch československé tvorby. Rudé právo. 1977 [13. října], roč. 58, č. 242, s. 5. < Zobrazit méně

zobrazit všechny obsahy (2)

(reklama) Nejlevnější DVD, Blu-ray >

režie:

Jaroslav Balík

hraje:

Petr Haničinec	.....	vedoucí stavební komise Vojta Sochor [46]
Věra Galatíková	.....	pokladní Jiřina Sochorová [38]
Eva Sitteová	.....	servírka Jana Čížová (jako Eva Píchová) [22]
Ilja Prachař	.....	tajemník OV KSČ Karel Benda [53]
Jorga Kotrbová	.....	Alena, Karlova nevěsta [30]
Bohumila Dolejšová	.....	servírka Olina [34]
Oldřich Kaiser	.....	Štěpán Sochor [22]
Jana Dolanská	.....	Jitka Kalousová, Štěpánova bývalá dívka [22]
Svatopluk Skládal	.....	zájemce o dům [51]
Sylva Sequensová	.....	Vlasta [18]
Josef Vondráček	.....	Emil, Olinin manžel [44]
Žofie Veselá	.....	Věra [27]
Pavel Hekela	.....	Kamil
Antonín Procházka	.....	Honza [23]
Václav Bouška	.....	číšník [50]
Václav Kotva	.....	číšník [55]

Distributor v ČR:
Ústřední půjčovna filmů


Barevný:
Ano


Jazyková verze:
česká


Zvuk:
mono

Zobrazit všechny herce a tvůrce filmu Stín létajícího ptáčka >

Řadit dle: Bodů uživatele | Od nejnovějších | Podle hodnocení

Nejnovější komentáře k filmu

georginaa

Hodnocení: 7 / 10

Přidáno: 8.1.2009

Všechny komentáře uživ.

Jana která si nikdy nepřipouštěla problémy, žila tak, co jí den přinesl, až po nehodě zjišťuje, že žila povrchně, že jsou i lidé co jí mají rádi i když ji moc neznají a musí se vyrovnávat se skutečností, že nic není tak jednoduché jak by se zdálo.

Byl pro vás tento komentář přínosem? ano ne

Hodnocení filmu

58.6 %

4   - argenson
8   - clara.bow
2   - curil
7   - jarda53
5   - M.A.G.
7   - georginaa
4   - Charlie35

5   - Faye
6   - Rene1
7   - Milicent
8   - vo.truhlas
6   - rosta12
7   - Area
6   - Andy789

TV Program

ČT1 - Tybys (1979) [TV seriál]

ČT2 - Abiturienti

NOVA - Nemocnice Chicago Hope (1994) ...

PRIMA family - Volejte věštce (2008) [TV pořa...

zobrazit co běží na dalších TV stanicích
Nastavení zobrazovanýh stanic
Kompletní televizní program

Autor: jmenuji.se.libor | Hodnocení: 9 / 10

Prokletí domu slunečnic (2006)

Na tomto filmu se mi nejvíce líbilo,že se u toho člověk prostě bojí a né jako jiné ty krváky kde se řežou krky.Tady u toho se prostě přirozeně bojíte.

Autor: monita333 | Hodnocení: 10 / 10

Více posledních komentářů