Obsah filmu Zaostřit, prosím!
Film ve filmu: komentátor zachraňuje technicky nevydařenou projekci a předvádí divákům natáčení satirických scének.
Krotký a opatrně kritický humor. Poslední role Vlasty Buriana, který zde hrál už za značných zdravotních potíží.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Obecenstvo se směje. A je třeba doznat, že je to smích jiného raženi, než jaký zazníval nad "Mužem v povětří", zlobící Kristinou a jinými znamenitostmi připravenými v naší filmařsko-humoristické kuchyni. Tentokrát se divák nesměje neuvěřitelnostem, nesměje se zle nad něčím, čemu nemůže dát své placet. Tentokrát se smích ozývá proto, že divák akceptuje obsah...
Film ve filmu: komentátor zachraňuje technicky nevydařenou projekci a předvádí divákům natáčení satirických scének.
Krotký a opatrně kritický humor. Poslední role Vlasty Buriana, který zde hrál už za značných zdravotních potíží.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Obecenstvo se směje. A je třeba doznat, že je to smích jiného raženi, než jaký zazníval nad "Mužem v povětří", zlobící Kristinou a jinými znamenitostmi připravenými v naší filmařsko-humoristické kuchyni. Tentokrát se divák nesměje neuvěřitelnostem, nesměje se zle nad něčím, čemu nemůže dát své placet. Tentokrát se smích ozývá proto, že divák akceptuje obsah filmu.
Je známo, že kritik se může docela diametrálně rozejit s úsudkem filmového obecenstva, zrovna v poslední době se to stalo několikrát. Mohlo by se zdát, že tomu tak bude i v tomto případě. Ale ani široké obecenstvo nepřijímá vše bez výhrady v tomto filmu. Je s mnohým nespokojeno.
Není to v rozporu s tím, co jsme řekli o jeho živé účastí?
Satirický film Jiřího Marka a Martina Friče "Zaostřit, prosím!" se skládá ze tří samostatných, na sobě nezávislých povídek. Satirická střela je namířena na kariéristy, "vpravdě zásadové" literární kritiky a na neodpovědnou práci na stavbách. Ukázalo se - vlastně jen znovu potvrdilo - že princip kratších útvarů spojených do celku normální metráže má své nepopiratelné klady: že už předem zabrání autorům v nekonkrétním rozvádění a rozřeďování thematu za každou cenu, jenom aby se dosáhlo konvenční metráže. Umožňuje soustředit se bezvýhradně na určitý problém, bez velkých starostí jak to dramaturgicky zařídit, aby tento problém vystačil na celovečerní film, když je předem jasné, že naň nevystačí. A skutečně v povídkách "Zaostřit, prosím!" vidíme zhuštěnost a konkrétnost vyprávění, v němž detaily nehrají -- jak v naš3em filmu a zvlášť ve veselohrách často bývá - jen roli "nastavovací", ale skutečně dokreslují a doplňují základní problematiku.
Ne, ta skutečnost, že jde o tří povídky místo jednolitého příběhu, ta určitě diváka nejmíň znepokojuje.
Autoři se snad domnívali, že tři povídky v jednom filmu by asi na diváka nepůsobily dobře, a spojili je tedy rámcem. A k vykonání této rámařské povinnosti si vybrali samotné filmaře. Nejprve se divák dovídá o odvěkých sporech mezi scénáristou a režisérem a pak malý filmový štáb zaostřuje objektiv své kamery na tři odvětví našeho života - jakoby vytváří ty tři povídky.
Tohle tedy je, myslím, první kámen úrazu. Nejde o nápad sám; ten je dobrý. Ale jde o jeho provedení. To je hodně mechanické, nevynalézavé a místy až naivní. Už sám úvod, kdy L. Pešek v roli komentátora několikrát volá s plátna "Zaostřit, prosím!", působí, s odpuštěním, trapně. A tentýž dojem více či méně silně vzbuzuje celý rámec.
A to je tedy první věc, která diváka zaráží.
Ale rámec samozřejmě není to hlavní. Jaké jsou povídky? Tady už se musíme na věc podívat se dvou stran.
Tak především volba námětů. Zdá se, že jedna povídka objevuje Ameriku, druhá Kolumbovo vejce a třetí tajemství gordického uzlu. Nejde o to, že Markovy povídky jsou známé v tištěné i rozhlasové podobě. Ale o to, že jejich filmové zpracování nepovědělo nic nového, neukázalo žádné další a hlubší souvislosti každého z těch tři themat, takže každé thema vlastně ve filmu zůstává ojedinělou, uzavřenou záležitostí, nabývající charakteru výjimečnosti. Povídky ve filmu pozbyly zobecňující síly. Závažné myšlenky nepřecházejí k divákovu vědomí v takové podobě, aby je mohl dále aplikovat.
Domnívám se, že na téhle vadě má rovnoměrný podíl scénář i režie. Scénář "Zaostřit, prosím!" je příliš literární záležitostí, než aby dával předpoklad k vzniku dobrého filmu. Nelze jistě nic namítat proti principu čistě konversačních filmů (takové filmy se natáčely, natáčejí a natáčet budou) - je ovšem jasné, že filmová konversačka. má-li uspět, bude přece jen jiná než konversačka třeba divadelní, že nebude moci ignorovat to zvláštní, co má jen a jen film. Všecky tři povídky "Zaostřit, prosím!" (až na poslední, kde už se uplatňují i situace, převážně však ne dramaticky, ale jen faktograficky) jsou povídky konversační. Celý jejich vtip tkví v dialogu, obraz sám by divákovi nepověděl vůbec nic, byl by jen přehlídkou fotografií. Filmový obraz se tu stává jen přívěskem a doplňkem slova vyšperkovaným, pravda, několika skvělými hereckými výkony, komorními ukázkami znamenité herecké komiky, která, oč je v ní míň a nejmíň clownovství, o to má v sobě víc opravdového života (Pivec, Sovák, Brodský).
Všecko závaží filmu tedy leží na pravé polovině scénáře. Dialogům nelze upřít vtip, živost, postřeh. Ale bohužel je nutno upřít jim - filmovost. Nejlepším důkazem pro to je monolog kritika Pošahala. Ve filmu - i v té nejkonversačnější konversačce -- si může postava dovolit monolog jen ve velmi vzácných a odůvodnitelných případech. Pro Pošahalův monolog však odůvodnění není. Tady je důvodem jen - mechanický přepis povídky do filmu.
Tak je divák nakonec zklamán, třebaže se několikrát od srdce zasmál. Film mu nedal, co mu dát mohl. Nedal mu - kromě účasti s některými postavami a na některých situacích - patřičné zobecnění těchto postav a situací; nedal mu ani - kromě dialogů a některých hereckých výkonů - ani patřičný estetický zážitek vpravdě filmový. Divák si připadá tak trochu ošizen: šel do kina, a neviděl film.
Autor/Zdroj: Navrátil Antonín/dobová recenze
Film obsahuje tři příběhy, z nichž první vypráví o rychle skončené kariéře pana Přehršle, druhý si bere na mušku postoj literárních kritiků. Ve třetím se stavbaři chystají na návštěvu ředitele, ale místo vzorného “pořádku” jej čeká realita
Autor/Zdroj: /reklamní materiály videodistributora < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 3 / 10
Přidáno: 16.6.2008
Komedie snažící se být satirickou. Film o ničem, avšak plný velkých českých herců. Těch v podstatě začínajících a těch, kteří se svoji hereckou kariérou končili. Věřím tomu, že ve své době pobavil. I dnes budí úsměv, jehož přičinou však není satira.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne
Hodnocení: 6 / 10
Přidáno: 20.11.2007
Film velmi poplatný době svého vzniku,tzv komunální satira se tomu říkalo,pranýřování problémů té doby hlavně pracovních,s komentářem pana Peška,jinak obsazen skvělými herci.Film je v podstatě téměř zapomenutý,jeho název je znám pouze díky tomu,že je to nenávratně poslední filmová role krále komiků Vlasty Buriana.
Byl pro vás tento komentář přínosem?
ano ne