Obsah filmu Roztržka
Několikadenní roztržka mladého manželství. Jana a Petr bydlí ve stísněných poměrech u Petrových rodičů a mají na sebe jen málo času, protože manžel se stále věnuje své výzkumné práci v oboru umělývh vláken. Naštěstí si oba včas uvědomí, co je pro ně skutečně důležité.
Autor/Zdroj: /Popis
"ROZTRŽKA" Jiřího Muchy a spoluautorů zdaleka není banální "trojúhelníkovou" milostnou historií. Zápletka tří lidských srdcí má zde hluboké příčiny, charakteristické právě pro život dnešní mladé generace: řeší se zde problém souladu pracovního vypětí s manželským soužitím a svízelná otázka bytová, projevující se konkrétně v těžkostech společného bydlení...
Několikadenní roztržka mladého manželství. Jana a Petr bydlí ve stísněných poměrech u Petrových rodičů a mají na sebe jen málo času, protože manžel se stále věnuje své výzkumné práci v oboru umělývh vláken. Naštěstí si oba včas uvědomí, co je pro ně skutečně důležité.
Autor/Zdroj: /Popis
"ROZTRŽKA" Jiřího Muchy a spoluautorů zdaleka není banální "trojúhelníkovou" milostnou historií. Zápletka tří lidských srdcí má zde hluboké příčiny, charakteristické právě pro život dnešní mladé generace: řeší se zde problém souladu pracovního vypětí s manželským soužitím a svízelná otázka bytová, projevující se konkrétně v těžkostech společného bydlení se starší generací - s rodiči. Na těchto základech stavěná milostná zápletka nachází živý odraz v obdobných osudech tisíců mladých manželství, o jejichž existenci mluví - žel - i svazky soudních spisů z rozvodových pří. Scénář, jasný a konkretní v námětu i ve střízlivé výstavbě děje, si neklade žádné "světoborné" všeobsáhlé cíle, ale vycházeje z prosté všednosti života hrstky lidí, nalézá v ní nejeden rys dramatický, poetičnost i výraznou symboliku. V jeho prostých, mluvných dialozích, je obsaženo několik . závažných myšlenek, jejichž uplatnění v životě může být vodítkem pro mnoho mladých lidí, bezcílně tápajících v rušném běhu naší současnosti.
"Roztržka" je komorní drama životní kolise tří mladých lidi: typičností výběru námětu i charakterů postav a konkretností v jejich zpracování však vystihla řadu zásadních problémů. platných pro celou generaci. A v tom, že film říká něco závažného a palčivého, je jeho síla.
Režisér Miroslav Hubáček vytvořil stylově jednotné komorní dílo výrazné v řadě detailů a drobných plánů, které jsou u nás leckde prvními experimenty svého druhu. Velkou pozornost věnoval vyjádření stavů a pocitů postav děje, často a s úspěchem používá velkého detailu člověka nebo pomocné rekvisity, zapojuje funkčně i detail zvukový - úder jazzové hudby, nebo drásavý zvuk natahování budíku plní v určité situaci stejný úkol, jako jinde dialog, obraz či herecká akce Výstižně zachycená atmosféra zatuchlého bytu Petrových rodičů, kde věkovité haraburdí kontrastuje s mládím, které v něm živoří, patří také k působivým emocionálním prostředkům filmového výrazu. Nejzáslužnější je však Hubáčkova práce s hercem, kde vystupňoval herecký výkon na úroveň, přesahující i schopnosti představitele role. (To platí zejména o Janě Stanislavy Seimlové).
Požadavky scénáře komorního psychologického dramatu na obrazovou stránku filmu "Roztržka" byly velmi náročné. K sdělnému vyjádření děje musel Václav Huňka především pochopit příběh právě tak dobře, jako scénáristé a režisér. Stylová fotografie, komorní i v exteriérových záběrech, je svědectvím kameramanova vlastního tvůrčího úsilí, které ladí film do intimních poloh drobnokresby charakterů i věci, jednota a čistota obrazové koncepce spojují řadu detailních, zdánlivě nesourodých záběrů, do emocionálně výrazného celku a to bez ohledu na střihovou skladbu díla. Patrnější výkyvy jsou jen v celkové charakteristice jednotlivých prostředí, kdy proti lapidárně vystiženému bytu Petrových rodičů stojí povrchni vykreslení letního bytu nebo baru. To bylo však i vinou režiséra a výtvarníka, že v těchto scénách - kromě hlavních představitelů - nebylo co filmovat.
Pro hereckou tvorbu je "Roztržka" filmem velmi exponovaným. Na třech postavách - z nich nejvíce na Janě - leží vyjádření celého děje. Díky citlivému režijnímu vedení dokázala Stanislava Seimlová vytvořit precisně charakterisovanou postavu děvčete, které přes povrchnost osobních citů se postupně probíjí k hlubšímu chápání života i lidských vztahů. Hezká, mladá žena, s oduševnělou tváří a sošnou postavou je příjemným překvapením uplynulých let našeho hraného filmu. Nedostatek vlastní herecké zkušenosti (ve filmu hrála jen málo) a tvárnosti však režijní vedení nedokázalo plně nahradit a proto herečka místy nestačí vyjádřit vrcholné momenty Janina osobního dramatu, zejména jejího přerodu v závěrečných sekvencích filmu.
Manžel Jany - Petr - není v podáni Václava Vosky právě nejšťastnějším obsazením role. Už typem neodpovídá herec představě mladého, energického a cílevědomého výzkumníka, který pro nával práce, jež ho plně poutá, zůstává vlastní ženě takřka nedostižným ideálem. Rozpor mezi Janou a Petrem je již na pohled příliš velký: proti mládím sršícímu děvčeti je Voskův Petr ztělesněn příliš pasivně, staře a bezcílně. Vždyť i ve scénách z pracoviště - kterému Petr obětuje i své osobní štěstí je trpný a věčně unavený, aktivně se projevuje jen když se rozčilí a tu pak mentoruje své spolupracovníky. Opravdové zaujetí a nadšení pro práci však v Petrových činech nevidíme, takže nejdůležitější rozpor mezi manžely je citelně oslaben. Také Petrův podíl na závěrečném řešení roztržky je podstatně omezen zásahem mnohem energičtějšího Krále (Martin Růžek ), který z vlastní iniciativy zařídí přestěhování do nového bytu a přivádí tak vlastně Petra zpět k Janě.
Mnohem lepši "oko" ve výběru hereckého typu měl rež. Hubáček u postavy Tonika - Janina kamaráda z dětství, kterého hraje Oto Lackovič opravdu mladě, bezstarostně - tak, jak poznáváme Toníka již ve scénáři. Vznikla svérázná, nekomplikovaná kreace úsměvného "dítěte lesů a vod", prostého jako život, s pravdivou, živelnou energií nefalšovaného mládí. Jen v závěru filmu, kde se Tonik budovatel velkého díla - dostává do vážnějších charakterových poloh, herec již nestačil. Proto v jeho podání téměř zaniká znamenitá myšlenka o "ženě, která nechápe, že bez jejího úsměvu by se neuskutečnila ani polovina lidských snů", která je klíčem k rozuzleni Janiných pochyb, cestou k nápravě rodinného štěstí.
Hlavní postavy děje jsou vcelku lépe režijně vedeny, než vybrány. V tak exponovaném, náročném ději byla však možnost výběru značně omezena, í vzhledem k velmi podrobné charakteristice postav ve scénáři.
Ve výstižnosti episod má primát ve scénáři i ve filmu otec Bedřicha Vrbského - v podstatě nemá figura, která je přesně charakterisovaná jedinou větou v závěru, kdy schvaluje synovo rozhodnutí přestěhovat se.
Citlivé ruce autorů ztrácejí svou jemnost až v závěru filmu, kterému by prospěl radikální střih konečných záběrů, jejichž "milostné" vyústění buší vnímavého diváka příliš po hlavě. Vždyť předchozí záběr okna nového bytu, jehož náhlé osvětlení připomene Petrovi Janin návrat, by naprosto postačilo vyjádřit positivní vyústění příběhu s větši poesií a bez polopatismu.
Autor/Zdroj: Dvořák Ivan/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
Nejnovější komentáře k filmu
Bez komentáře :-).
Tento film můžete
okomentovat jako první. Pro tuto akci musíte být přihlášeni na server. Pokud doposud nejste registrovaných členem serveru, doporučujeme se
zaregistrovat.