...a jitra jsou zde tichá

Ani nevím, jak je možné, že jsem film viděla   až dnes... Nějak mě minul. Ale název, ten jsem   si pamatovala dobře. Možná pro tu koupací   scénu naši kluci ze třídy měli tento film tak   v oblibě...

...a jitra jsou zde předlouhá...
Velmi dlouho jsem se filmu vyhýbal a dříve   viděl jeho remake z roku 2015, který díky   modernějšímu hávu a lepší akci + menší   stopáži je slušný film. Zde se jedná o   strašně zdlouhavé, nacionalisticky patetické,   propagandistické a místy naivní dílo, ale má   dobrou atmosféru, pěkné lokace, dobrý   příběh a je to působivě natočeno. Barevné   úryvky jsou víceméně o ničem a chvílemi film   působí jako těžký "árt" poplatný   době svého vzniku. Takže dalo se to vydržet,   ale nic objevného jak někteří píší to dle   mého není - 40%.

První části nemám co vytknout. Bohužel v   druhé části se snižuje důvěryhodnost filmu a   přibývá heroismus s nacionalistickým   zabarvením. Nejprve vyznívají důvody   narukování dívek poměrně romanticky a   subjektivně, což je potvrzeno barevnými   vzpomínkovými scénami, ale v druhé části se   to všechno nějak podivně a nepravděpodobně   mění v oddanou službu Sovětskému svazu a   snahu za každou cenu dopadnout "Frice".   Na filmu vysoce oceňuji herecké výkony, kameru   a hudbu.

А зори здесь тихие nejsou typickým   válečným filmem, jaký si divák představí,   když se řekne "sovětský válečný   film". Na jeho počátku nás uvítá   Levitanovo "Над вечным   покоем", filmem poté provází verše   Bloka i Puškina. Film je černobílý, pouze   některé sekvence (např. současnost či   vzpomínky hrdinů) jsou barevné. Estetika   studiových scén se mi zdála až přelomová.   Navíc je hlavním hrdinou jeden muž (staršina)   a 5 žen (bojovnice). Jistě, patosu se nevyhneme,   role ženy jako matky a ochránkyně rodinného   kruhu bije do očí, ale přesto je film velmi   působivý.

Lyrika uprostřed války a bolesti. Obtížný   úkol, zejména v době, kdy většina filmů o   válce se vtahovala k nějaké bitvě nebo   hrdinství a především chlapské soudržnosti.   Filmu dává mimořádnost i vztah, který vznikl   mezi starým fronťákem , jakým byl staršina   Fedor Vaskov a jeho ženský oddíl.

No, mne to tedy nenadchlo. Překvapilo mne že   komančům prošla scéna kdy rusák střílí do   parašutisty, pokud vím to se přece   "nesmělo". Zpočátku těžkopádný   děj, pak víceméně statický. Pravděpodobně   toto podruhé neuvidím a ani nemusím. Ale snad   ve chvíli nudy...+++++++++++
Vcelku souhlas s   mým starším komentem. Původně jsem si myslel,   že bych mohl něco přidat, ale nenašel jsem   nic, co by za to stálo. Nevím, proč je film   dělaný černobíle a retrospektivy barevně.   Podle mne je to úmysl. Ty holky se mi občas   pletly.


20190324

Film by nebyl špatný ale je na děj dost   zdlouhavý.Pro ženy byla válka jistě   tvrdší,než pro chlapy,proto jistě si ženy   zaslouží takový film k jejich poctě,hlavně   těch, kteří se míru nedožily. Jestli můžu   ruské filmy nebo ne. Je špatně položená   otázka, mohu každý film, když je dobrý. Když   srovnám desítky let staré americké válečné   filmy, vždyť dnes jsou také ubohý a   samozřejmě na vyjímky...

Film režidéra Rostockého,který se silně   vymyká bývalé tradiční sovětské válečné   tvorbě - a právě to jej činí tak zajímavým.   Téměř lyrický příběh o neokázalém   hrdinství několika mladých dívek říká o   Velké vlastencké válce a boji sovětských   lidí proti fašismu víc,než padesát jiných,   nabubřelých a ideologií prosáklých snímků   dohromady. Punc opravdovosti filmu dodává i   fakt, že oba scénáristé - tj. autor knižní   předlohy B. Vasiljev i režisér S. Rostockij,   sami patřili mezi zkušené válečné veterány.

Scény z tohoto filmu zůstaly ukryty v mé hlavě   po dobu asi tak třiceti let.Určitě tedy stojí   za to.Narozdíl od jiných, já sovětský   válečný film můžu.Ideologie jde bokem.

Asi jediný sovětský film, na který jsem chodil   rád a dobrovolně. Píši chodil, neboť jsem   příběh staršiny Vaskova a vojand brodících   se bažinami, viděl asi pětkrát a to ve   vojenském kinosále, kde se pochopitelně   neplatilo. V zakouřeném sále jsme popíjeli   propašované lahváče a zaháněli tak nudu   kasárenského života.