Film jsem viděla kdysi v dětství, když mě strýček,   promítač maličkého vesnického kina, potají   propašoval do své promítací minikabiny. A můžu   říct, že jsem byla tenkrát moc ráda, že ho mám   nablízku, neboť při určitých scénách jsem se   opravdu a nefalšovaně bála. Jo, jo - to byly   doby...
:-)

I kdyz mi zacatek trochu pripomina kycoviteho   Mrazika, tak postupem se dostava k neuveritelne   finalni scene, ktera patri mezi ty nejvice   vizualne hruzunahanejici. Pridejte k tomu jeste   neuveritelne sexy carodejnici a mame tu pohadkovy   horor, ktery se hodi i do dnesni doby plne   stupidnich pocitacovych efektu.

Ruský filmy jsem nikdy neprožíval a jejich pohádky   mi přišly vždycky trochu divné, ale Viy se od   všech těch Finisů jasných sokolů přeci jen trochu   odlišuje, neboť vychází ze strašidelné povídky   N.V.Gogola. Podobnou pohádku máme i nás.Problém je   trochu s tempem, první komická třetina je v   podstatě o ničem, navíc hlavní hrdina je dement,   kterej potřeboval akorát pár facek, kterýmu jde   nejvíc kurvení a chlastání. Druhá třetina nabírá   oprátky, a třetí chuděra už to nevytrhne. Bohužel   spousta scén je natočena v ateliéru, některé scény   úplně zbytečně např. bouchání na vrata, navíc   dosti nevábných kvalit, asi na úrovni našich   studiových papundeklových pohádek vyjma interiéru   polorozpadlého kostelíka, jenž byl proveden velmi   umě. Při "vymítání" se mohli tvůrci více   odvázat. Škoda, že se strašidelnýma potvorama   vyrukovali až po oné poslední osudové noci, Viye   bych nechtěl potkat, navíc bylo sympatické, že   tvůrci zachovali onen tragický konec. Nadržená   babuša hraná bezzubým dědulou byla stejnak   nejlepší.

Trojice mladých kněží ( mně tedy spíš připomínali   mužiky nebo alespoň tak jsem si je vždycky   představovala) narazí v lese na chatrč a slušného   vychování nemaje, vecpou se na noc dovnitř. A   jeden ctihodný bratr se dokonce pokusí utlouct   „bližního svého“, což se mu (alespoň v této   hororové pohádce) nevyplatí.
Ruský horor (   pokud se nepletu) jsem dosud neviděla. A vzhledem   k tomu, že ani Nikolaj Vasilijevič Gogol mě svého   času svojí novelou „Taras Bulba“ nijak   neokouzlil, jsem i sbírku „Mirgorod“ s klidným   svědomím odložila a na pověst „Vij“ už nikdy   nedošlo. Ale teď jsem si to vzdělání ( nebo spíš   nedovzdělání) částečně doplnila. A byla to docela   prča … na horor tedy.
Pokud vás někdy uhrane   čarodějnice, a potom ještě nocujete u rakve   zemřelé, musíte se modlit, modlit a modlit. Síla   modliteb odežene mrtvoly, létající rakev, čáry,   upíry, kostlivce, vlkodlaky atd. atd ( něco   dokonce vypadalo i na mimozemšťany), ale musíte se   modlit ostošest , aby zlé kouzlo nakonec   nezvítězilo.
P.S. Takové obyčejné kykyryký je   ještě mocnější než všechny modlitby :-).