Tento film jsem v kině viděl pár týdnů před   listopadovými událostmi v roce 1989. Už z něj bylo   cítit prohnilost režimu, i to, že už není schopen   se ani bránit. To, že film prošel cenzurou až k   divákovi to nasvědčovalo.
"Vážení přátelé,   ano" mohou být příkladem zdařilé satiry,   která i dnes hodně chybí. Tedy, spíše si myslím,   že tvůrci nejsou schopni dobrou satiru udělat. Ta   nesmí být křečovitě dělaná. Měla by být schopna   ťafnout do systému i do režimu. Tedy, dnes, do   toho současného.
Dovětek netýkající filmu:   Pozor, Bubílková na tu satiru rozhodně nemá.

Film byl natočený v roce 1989 a to je zřejmě jeho   smůla,protože díky přelomovým událostem v té době   tak nějak zapadl.Snímek s poťouchlým humorem a   nadhledem ukazuje poměry v jednom státním podniku   na výrobu ,,zdravotní keramiky".Milan Lasica   v hlavní roli je roztomilý,soudružky a soudruzi   dobře zahraní,humor a narážky vzhledem k tehdejší   době odvážné.Škoda,že film díky svému zaměření a   tématu rychle zestárl a proto už dnes tolik   netáhne.Přesto však jeho zhlédnutí určitě není   ztrátou času.

Doporučuji
Dobrý vhled do našich bývalých poměrů, skvělé   výkony, žádné křeče. Aneb: "Jak jsem se   nenechal zkorumpovat".

Vcelku srandovní "blbina"
Tohle je film víceméně zvláštní. Ničím nic moc   neoslňuje, ale je takovou satirou na bývalý režim,   snad jakoby tuší, že jednou "soudružská"   éra skončí a už to nebude dlouho trvat - viz rok   výroby 1989. Politické podbarvení narozdíl od   pozdějších Hřebejkovin, je vkusné a není protivné.   Milan Lasica s ironickým humorem řeší své problémy   a odolává dotěrným dotazům dospívajících dvojčat,   které řeší problémy s "vajíčky" a jinými   taji intimního života:-)) V hlavě mi nejvíce   utkvěla scéna, kdy na podnikovém školení jedna z   pracovnic vykřikovala cosi z okna do tmy a hlavní   hrdina byl přizván, aby vkusnou písní přehlušil   její výroky. Slova té písně tady ale nemohu psát,   předpokládám, že pro dětské návštěvníky by to   nebylo to úplně nejvhodnější. Takže jen dodávám,   že to byl ještě větší trapas a ostatní   spolupracovníci nakonec neplánovanou kulturní   vložku okořenili starou dobrou americkou klasikou   "Černý muž pod bičem otrokáře žil..."   Takže shrnuto - dobrý humor a vtipné momenty,   které stále pobaví. Dávám proto 7 bodů.

Je to film nikoli špatný, ale až příliš zakotvený   a uložený v časech, ve kterých vznikl. To znamená,   že nestárl pomalu a postupně, nýbrž zběsilou   rychlostí během několika dnů listopadu a prosince   1989. Režim se změnil, lidé ne, ale ten film není   nadčasový.

Film, který svým dějem, oteřenými i skrytými   narážkami alespoň trošičku přispěl k pádu   komunistického režimu. Při diskuzích s přáteli o   tomto filmu jsem zastával názor, že film ukázal   jen maličko z toho, jak se straníci chovali a jak   zneužívali svého postavení. Spousta lidem se   některé sequence ve filmu jevily jako přehnané   nebo nemožné. Jak se však ukázalo - film ani   náhodou nepřeháněl.